Strýčkův mlýn

1603 1. zmínka o mlýně (přílušenství statku Viléma Loubského z Lub), platí daň z 15 kol (! evidentní omyl písaře)

1605 statek Zdemyslice přešel k Nebílovům

1626 Zdemyslice rozděleny mezi panství Nebílovy (později Šťáhlavy) a Hradiště

Mlýn ve Zdemyslicích byl od roku 1678 uváděn jako panský; tehdy držel hradišťské panství hrabě Maxmilián Rudolf z Gutštejna na Hradišti, Vlčtejně a Žďáru. Mlýn měl dvě kola - jedno na mletí a druhé pro stoupu - a byla u něj také pila. Urbář panství hradišťského z roku 1687 popisuje mlýn takto: " Mlejn Domyslickej, v kterémžto mlejně jest dvoje složení /.../ stoupa, pila na jistej vodě od Blovic dolů běžící, kterémuž mlejnu pro užitek mlynáři, poli a louční se nachází a budoucím mlynářům se zanechává. ... Předně za řekou na Přípustech sám o sobě ležící pole 4 strychy, loučního za řekou pode 2 vozy, vedle pily 1 1/2 vozu, k Domyslicím pod 1/2 vozu sena. Suma polí pod 4 strychy, lučního pod 4 vozy sena".

1682 mlynář Vilém Hrabačka a Magdaléna mlynářka

1687 (urbář hradišťský) 2 složení, 2 stoupy, pila, ke mlýnu náleží 4 strychy polí

1714 (Tereziánský katastr), přiznávací tabule panství hradišťského:  1 stoupa, pila, k mlýnu patří 7 str. polí a louka

Ještě v letech 1713 až 1715 se mlýn zmiňuje jako panský, "Zdemyslickej mlejn na melivo, jedna stoupa a jedna pila na prkna". Pro pohon mlýna a pily jsou zaznamenána tři kola: jedno pohánělo mlýn, druhé francouzský kámen a třetí bylo pro pilu. 

V letech 1744-54 se tu uvádí jako mlynář Jiří Mašek (dluží 100 zl. od kostela sv. Mikuláše) a v letech 1755 - 1762 Josef Vodák s manželkou Annou roz. Trykarovou ze Zdemyslic, převzal dluh 100 zl..

31.12.1758 hrabě Kolovrat coby majitel hradišťského panství odevzdal mlýn nájemci Josefu Vodákovi do dědičného pachtu 

21.11.1777 smlouva obnovena pro Josefa Vodáka ml.

30.12.1816 mlýn převzal syn Josef Vodák

19.11.1823 převzala vdova Anna Vodáková roz. Valentová

19.6.1826 v dražbě zakoupil Václav Liška za 6802 zl., mlýn má 3 složení a pilu

28.3.1827 svatební smlouva mezi Janem Liškou a Annou Fořtlovou, Václav Liška postoupil synu Janovi mlýn za 1000 zl.

Od roku 1839 se majitelem mlýna ve Zdemyslicích stal mlynář Jan Liška a od roku 1883 tu mlynařil jeho schovanec František Fořtel. Jan Liška totiž neměl děti a vzal si na vychování svého synovce Fořtela, kterému pak mlýn předal. Schovanec z vděčnosti ke svému strýci pojmenoval mlýn "Strýčkův" a nechával sebe a své děti uvádět pod jménem Fořtel - Liška.  

• Fořtel se oženil s Marií roz. Tylovou z nezvěstického mlýna, ta však rok po sňatku zemřela, s druhou manželkou Annou roz. Karnoldovou z Kotousova měl 4 děti, z nichž dcera Amálie (*1886) zůstala ve mlýně

1883 mlýn převzal synovec František Fořtel s manželkou Marií roz. Tylovou, dcerou mlynáře z Nezvěstic, nadále se psal Fořtl-Liška, po smrti manželky se podruhé oženil s Annou Karnoltovou z Kotousova

1888 nařízena exekuční dražba pro dluh 300 zl. u Antonína Hrdličky z Plzně

1890 František Fořtel zemřel, vdova Anna se znovu provdala za Josefa Matouška z Oseku (1861-1929)

Od roku 1890 měl mlýn Josef Matoušek z Oseka u Přeštic a od roku 1911 tu byl Václav Pešta z Ejpovic. V té době, tedy v roce 1911, došlo také k výměně tří vodních kol za turbínu.

1910 sňatkem s Amálií Fořtelovou (1886-1963) získal Václav Pešta z Ejpovic (1888-1981)

V roce 1916 byla provedena rekonstrukce celého mlýna a mlýnská budova byla zvýšena o dvě patra. Z té doby pochází popis mlýna v zápisu ve vodní knize: Mlýnská budova je zděná, krytá šablonovitým eternitem, obsahuje čtyři pracovní podlaží, a to suterén, přízemí, patro a podkroví. Na prvním podlaží - suterénu je hlavní transmise pro pohon mlýna. V téže úrovni ve zvlášť oddělené místnosti je dynamo poháněné turbínou. Na druhém podlaží, tedy v přízemí, stojí loupačka, špičák, francouzský kámen, dvě žitné stolice, jedna stolice kombinovaná - pšeničná. Odděleně stojí skladiště a kancelář. Na třetím podlaží, v prvním patře, jsou tři dvojitá prkenná sila na mouku, sahající až do podkroví, dále prkenná komora na míchání mouky rovněž až do podkroví a prašná komora. Třetí podlaží se užívá jako manipulační místnost, z níž vede dřevěná šupna pro plné pytle spouštěné na vůz na nádvoří. Na čtvrtém podlaží, tj. v podkroví, stojí koukolník, cylindr od špičáku, vysévač od francouzského kamene, filtr, rovinný vysévač na žito, rovinný vysévač na pšenici a reforma. Mlýn má k pohonu dvě Francisovy turbíny na svrchní vodu o výkonu 37 HP. Délka náhonu z řeky Úslavy je 150 m. Na řece jsou dva jezy o délce 50 m, těsnění jezu je dřevěné, opěrné zdivo z kamene. U mlýna jsou tři stavidla a u jezu jedno. Užitečný spád vody je 3,2 m.

V roce 1919 byly postaveny nové stáje a vepřinec, o pět let později bylo zapojeno dynamo na svícení, staré stáje byly zbořeny a byl rozšířen dvůr. Roku 1930 tu vznikl nový sklep a byty pro čeleď proti mlýnu za stájemi.

1930 mlýn a elektrárna, Václav Pešta

k mlýnu náleží 20 ha pozemků

1936 výkonnost 25 q za 24 hod., k mlýnu patří hospodářství o výměře 23 ha

V roce 1949 tu mlynařil Josef Pešta s manželkou Marií, rozenou Jiráskovou z Hradiště. Dne 15. června 1953, ještě za mlynáře Václava Pešty, byl mlýn nuceně zastaven. Přestalo se mlít, a tak skončila téměř tři století stará činnsot Strýčkova mlýna ve Zdemyslicích. Mlýn převzalo místní JZD a dělal se zde jen šrot. Pila u mlýna byla zrušena již předtím, v roce 1911.

do 1949 se mlelo  ročně 850 q pšenice a 1870 q žita

po znárodnění ukončeno mletí žita

1949 semleto obchodně pro ČSML 1000 q pšenice a námezdně 800 q pšenice

kapacita mlýna 55 q za 24 hod. při využité délce mlecích válců 2,5 m

14.11.1951 se Václav Pešta vzdal živnosti, ukončeno mletí, nadále se jen šrotuje

15.6.1953 mlýn zcela zastaven  a postupně likvidován, objekt převzalo JZD

31.3.1960 byl mlýn znárodněn, převeden pod ONV.

28.2.1962 budovy opět převzalo JZD, mlýn šrotuje

1966 turbína vyřazena z provozu, mlýn připojen na elektrickou síť.

V r. 1969 byl zakoupen kladívkový šrotovník a vyřazeny mlecí stolice. Po několika letech se mlýn přestal definitivně užívat.

1969 budovy a přilehlé pozemky navráceny Václavu Peštovi, 1970 prodal zahradu synu Josefu Peštovi a jeho manželce Marii, 1971 daroval zahradu své vnučce Janě, jež si tu spolu se svým manželem Janem Kubíkem postavila chatu. 

1974 mlýnské zařízení a dynamo demontováno  a odvezeno do šrotu

1974 Václav Pešta prodal budovu mlýna manželům Josefu a Marii Peštovým

1981 Václav Pešta v 93 letech zemřel

1986 JZD povolilo provoz dvou turbín MTB a MT 5 Karlu Hodicovi z  Dolní Lukavice a Václavu Vavrůňkovi z Louňavé, kolaudace 12.6.1987

Celý mlýn zvaný Strýčkův byl i s pozemky v restituci vrácen původním majitelům v roce 1991. Od té doby je vlastníkem obytné části u mlýna Pavel Kubík a od roku 1993 Roman Žížek.  

U mlýna je provozována malá vodní elektrárna s jednou turbínou o výkonu 19 kW.