Holubkův mlýn

První zmínka o Holubkově mlýně pochází z roku 1608, kdy se k mustruňku obyvatelstva opavského knížectví dostavil mlynář Jan Holubec s mečem a oštěpem.
Znovu se mlýn zmiňuje v urbáři panství hradu Vikštejna z roku 1640. Tehdy byl dědičným mlynářem Václav Kuča a platil ročně činži 10 tol., z jednoho kusu vyklučeného pole 1 tol. a musel vykrmit jednu svini. V gruntovních knihách se Holubkuv mlýn poprvé zmiňuje 27. května 1727, kdy Martin Schrom prodal mlýn svému synovi Tomáši Schromovi za 60 tol. sl. Závdavek byl stanoven na 12 tol., ročně měl nový majitel platit po 2 tol. K další změně majitele došlo až 24. srpna 1781, kdy po zemřelém Tomáši Schromovi koupil Holubkuv mlýn čp. 99 jeho syn Josef Schrom (1759-1826) za 300 tol. sl. Z tohoto mlýna odváděl vrchnosti v termínech: sv. Jiří 6 zl. rýn., sv. Michaela 6 zl. rýn., sv. Martina 5 zl. rýn. 54 kr. a o Vánocích 6 zl. rýn. Po Josefu Schromovi převzal mlýn jeho nejmladší syn Ignác Schrom (* 3. srpna 1801). Jeho starší bratr Josef (* 1. listopadu 1785) byl v Melči větrným mlynářem. Ignác se oženil s Anežkou, dcerou Benedikta Diviše, kováře v Dolních Životicích, ale zemřel již 19. prosince 1836 v 35 letech. Vdova se 6. února 1838 vdala za Josefa Černína z Melče, který byl o šestnáct let mladší a v dalších letech na mlýně hospodařil.
Až 18. prosince 1849 koupil mlýn stejnojmenný syn zemřelého mlynáře Ignáce Schroma za 1600 zl. Dne 28. března 1867 koupil Holubkuv mlýn Jan Černín za 6253 zl., který ale mlýn po osmi letech 10. srpna 1875 prodal Marii Juchelkové.
Mlýn přestal mlít pravděpodobně už na konci 19. století. Dodnes jsou ale patrné hráze rybníka, ze kterého byla vedena voda na mlýnské kolo a samotná budova mlýna, dnes sloužící jako obytné stavení, si zachovala svůj charakteristický vzhled.

(Pavel Solnický)