Historie
Obecná historie:
První zmínka o Holubkově mlýně pochází z roku 1608, kdy se k mustruňku obyvatelstva opavského knížectví dostavil mlynář Jan Holubec s mečem a oštěpem.
Znovu se mlýn zmiňuje v urbáři panství hradu Vikštejna z roku 1640. Tehdy byl dědičným mlynářem Václav Kuča a platil ročně činži 10 tol., z jednoho kusu vyklučeného pole 1 tol. a musel vykrmit jednu svini. V gruntovních knihách se Holubkuv mlýn poprvé zmiňuje 27. května 1727, kdy Martin Schrom prodal mlýn svému synovi Tomáši Schromovi za 60 tol. sl. Závdavek byl stanoven na 12 tol., ročně měl nový majitel platit po 2 tol. K další změně majitele došlo až 24. srpna 1781, kdy po zemřelém Tomáši Schromovi koupil Holubkuv mlýn čp. 99 jeho syn Josef Schrom (1759-1826) za 300 tol. sl. Z tohoto mlýna odváděl vrchnosti v termínech: sv. Jiří 6 zl. rýn., sv. Michaela 6 zl. rýn., sv. Martina 5 zl. rýn. 54 kr. a o Vánocích 6 zl. rýn. Po Josefu Schromovi převzal mlýn jeho nejmladší syn Ignác Schrom (* 3. srpna 1801). Jeho starší bratr Josef (* 1. listopadu 1785) byl v Melči větrným mlynářem. Ignác se oženil s Anežkou, dcerou Benedikta Diviše, kováře v Dolních Životicích, ale zemřel již 19. prosince 1836 v 35 letech. Vdova se 6. února 1838 vdala za Josefa Černína z Melče, který byl o šestnáct let mladší a v dalších letech na mlýně hospodařil.
Až 18. prosince 1849 koupil mlýn stejnojmenný syn zemřelého mlynáře Ignáce Schroma za 1600 zl. Dne 28. března 1867 koupil Holubkuv mlýn Jan Černín za 6253 zl., který ale mlýn po osmi letech 10. srpna 1875 prodal Marii Juchelkové.
Mlýn přestal mlít pravděpodobně už na konci 19. století. Dodnes jsou ale patrné hráze rybníka, ze kterého byla vedena voda na mlýnské kolo a samotná budova mlýna, dnes sloužící jako obytné stavení, si zachovala svůj charakteristický vzhled.
(Pavel Solnický)
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
První zmínka o Holubkově mlýně v Melči pochází z roku 1608, kdy se k mustruňku obyvatelstva opavského knížectví dostavil mlynář Jan Holubec s mečem a oštěpem.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Znovu se mlýn zmiňuje v urbáři panství hradu Vikštejna z roku 1640. Tehdy byl dědičným mlynářem Václav Kuča.
V gruntovních knihách se Holubkův mlýn poprvé zmiňuje 27. května 1727, kdy Martin Schrom prodal mlýn svému synovi Tomáši Schromovi za 60 tolarů slezských.
K další změně majitele došlo až 24. srpna 1781, kdy po zemřelém Tomáši Schromovi koupil Holubkův mlýn čp. 99 jeho syn Josef Schrom /1759 - 1826/ za 300 tolarů slezských. Po Josefu Schromovi převzal mlýn jeho nejmladší syn Ignác Schrom / nar. 3. srpna 1801/. Ignác se oženil s Anežkou, dcerou Benedikta Diviše, kováře v Dolních Životicích, ale zemřel již 19. prosince 1836 v 35 letech. Vdova se 6. února 1838 vdala za Josefa Černína z Melče, který byl o 16 let mladší a v dalších letech na mlýně hospodařil.
Až 18. prosince 1849 koupil mlýn stejnojmenný syn zemřelého mlynáře Ignáce Schroma za 1 600 zlatých.
Dne 28. března 1867 koupil Holubkův mlýn za 6 253 zlatých Jan Černín, který ale mlýn po osmi letech 10. srpna 1875 prodal Marii Juchelkové.
Mlýn přestal mlít pravděpodobně už na konci 19. století.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Dodnes jsou patrné hráze rybníka, z něhož byla vedena voda na mlýnské kolo, a samotná budova mlýna, dnes sloužící jako obytné stavení, si zachovala svůj charakteristický vzhled.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Holubec
- Kuča
- Schrom
- Černín
- Juchelka
Historie mlýna také obsahuje:
1608Jan Holubec
1640 Václav Kuča
-1727 Martin Schrom
1727-1781 Tomáš Schrom
1781 Josef Schrom (1759-1826)
Ignác Schrom (1801-1836)
1836-1849 Josef Černín
1849-1867 Ignác Schrom ml.
1867-1875 Jan Černín
1875- Marie Juchelková
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: