mlýn na Velkých Valech, Teklův, Valnohův mlýn, Mlejnek

Teklův, poté Valnohův mlýn, také Mlýnek a dnes Bar u Mlejna
K dnešnímu industriálnímu koloritu města určitě patří budovy bývalého mlýna na rohu Boleslavské třídy a ulice Velké Valy. Mlýn na Velkých Valech je již čtvrtým mlýnem na dnešním katastru města Nymburka. Po Komárně (dříve Komorním), Baště a Velkém městském mlýnu je suverénně nejmladším. Ani nepamatuje přítomnost Boženy Němcové, jež bydlela přes ulici. Nedivme se, byl totiž postaven až v roce 1855.
Tehdy Josef Mlejnek zakoupil pozemky v sousedství zbourané Boleslavské brány a postavil mlýn na Velkých Valech. Za dva roky rozšířil hospodářské zázemí mlýna ještě o konírnu, kolny i sýpku. V roce 1884 přibyl k mlýnu parní stroj a komín. Neznámo přesně kdy, se stal majitelem mlýna Antonín Tekl (1851-1906). V roce 1895 je již však majitelem válcového mlýna jeho bratr Josef Tekl (1856-1915). Ten rozšiřuje výrobu o korkové izolace na parní roury a chladící přístroje. Dále vyráběl korkové zátky pro pivovary, lékárny i obchody. Firma Josefa Tekla dodávala také dřevo-kamenné podlahy značky Euböolith. Otakar Rykr si v roce 1947 vybavuje Antonína Tekla jako dobrosrdečného pána, který kouřil po celý den viržinky a byl stále oblečen v mlynářském s placatou čepicí na hlavě. Po práci šel na procházku na Ostrov a pravidelně zakončil v hostinci Na knížecí, kde sedával mlčky „u svého stolu“.
V roce 1920 mlýn vyhořel a po požáru zůstalo stát pouze obvodové zdivo. Josef Tekl už před rokem 1914 přenesl továrnu na výrobu korku a izolačních korkových cihel za město, do prostoru mezi železničními tratěmi ve směru na Prahu a Poříčany, dnes roh Dvorské a Topolové čp. 1658. V současnosti v areálu sídlí pneuservis, v omítce hlavní budovy je čitelný název firmy "Josef Tekl, korkové isolace".
Vraťme se zpět k mlýnu. Vyhořelý mlýn opravil nový majitel Otto Pinkas. Po šesti bratřích Teklových nevzešel totiž ani jeden mužský potomek. A jelikož manželka Josefa Tekla pocházela z rodiny advokáta Pinkase, tak asi sem směřovalo dědictví. Provoz mlýna se částečně modernizuje, hnací síla mlýnského kola je roku 1931 nahrazena jednou Francisovou turbínou. Bohužel v době hospodářské krize se nepodařilo nastavit rentabilní provoz továrny a v roce 1941 mlýn směřuje do exekuční dražby. V dražbě mlýn kupuje Bohuslav Valnoha.