Ke konci 40 let již Pietschmannovi na mlýně nebyli. Novým majitelem se stal Franz Ignaz Petters, bydlel však ve Vilémově v čp. 4, kde provozoval bělidlo, a mlýn pronajímal.
Prvním nájemce mlýna byl v roce 1848 Karl August Böhme (narozen 1807 v městečku Oppach v Sasku) s manželkou Johannou, rozenou Görtler, rovněž z Oppachu (1815). S nimi sem přišli jejich 3 synové Augustin (1838), Ernst (1839) a Julius (1843), ke kterým v květnu 1848 přibyla dcera Maria Emilia. Na mlýně bydlel a pracoval také Johann Pietschmann (vzhledem k uvedenému roku narození 1789 se pravděpodobně jednalo o Johanna Josepha, nejstaršího syna mlynáře Wenzela Pietschmann a Eleonory).
Dalším nájemcem byl mlynář Karl Friedrich Spanke, také původem ze Saska, který zde hospodařil s manželkou Johannou Sophií, rozenou Richter, původem z obce Wehrdorf v Sasku.
Posledními nájemci, kteří zde provozovali mlynářského řemeslo, byli Gustav Erwin Hohlfeld, původem ze Saska, a jeho manželka Agnes Schütz z Mikulášovic. Hohlfeldovi zde hospodařili v letech 1773 až 1880, kde dle zápisů v matrice nechali ve Vilémově pokřtít 6 dětí, Gustava Johanna (1873), Adolfa (1875), Elisabeth (1877), Marii (1878), Berthu (1880) a Erwina Johanna (1881). U posledního dítěte je u matričního zápis poznámka, že Hohlfeldovi se odsud odstěhovali do Velkého Šenova čp. 379. Jejich odchodem skončila mlynářská živnost na tomto mlýně.
V té době byl majitelem mlýna Ignaz Heinrich Petters, syn předchozího majitele. Ten budovu mlýna i nadále pronajímal, další nájemci však již nebyli mlynáři. V roce 1884 to byl Augustin Sieber, u kterého je jako živnost uvedeno ruční tkaní. V roce 1886 následoval Anton Hynek, který byl strojvedoucím u České severní dráhy. V té době byla otevřena železniční trať do vedlejší obce Mikulášovice a stavba pokračovala dál směrem na Poustevnu.
Začátkem 20. století zde bydlel knihkupec Wenzel Kammel, v čp. 47 byl evidován v roce 1908.
