Weidlichův mlýn

v obci od poloviny 18. století dva mlýny - horní (Obere Mühle) - pozdější č. p. 87, dolní (Nieder Mühle) - pozdější č. p. 245
· 1759 - Johann Frantz Weidlich zakoupil horní mlýn od děda, stejná rodina rovněž na Niedere Mühle, není to omyl?

Vodní provoz je zakreslen na mapě I. vojenského mapování. Údajně zde původně stával hamr, který měl sloužit pro nedalekou štolu. Těžba však nevynášela, hamr byl zrušen. Na jeho místě byl zřízen obilný mlýn.

Na začátku 19. století držel mlýn mlynář Josef Weidlich, který sem přišel z obce Robeč (dnes součást Dubice u České Lípy), kde se narodil jako syn tamního mlynáře Josefa Weidlicha ze mlýna čp. 1. Za manželku měl Marii Annu, rozenou Kreibich. Zde na mlýně postupně pokřtili děti Ignaze (1816), Antona (1818), Theresii (1819), Franzisku (1821), Rosinu (1822), opět Theresii (1824, Wenzela (1826).

Josef Weidlich zemřel v prosinci 1851 ve věku 67 roků na mrtvici. Již dříve však předal mlýn svému synovi Ignazovi, narozenému v roce 1816.

Ignaz Weidlich se oženil s Annou Neumann, dcerou mlynáře z Raspenavy čp. 97. Matriky ho zde uvádějí jako mlynářského mistra v únoru 1849 při narození dcery Juliany. Z manželství Ignaze a Anny vzešli ještě Wilhelmine (1854) Josef (1857) a Augustin Anton (1865). Ignaz Weidlich byl pravděpodobně posledním mlynářem na tomto mlýně. V roce 1889 mlýn vyhořel.

Na místě vyhořelého mlýna vznikla ještě před koncem 19. století přádelna bavlny Simon & Elstner, kterou později koupil Karl Wähner a vyráběl v ní papír a lepenku.

Adresář obce z roku 1913 uvádí v čp. 245 Josefa Hlubučka. Hlubučkova rodina zde zřídila mechanickou tkalcovnu. Od Hlubučkových továrnu získala firma Fiedler & Co.

Firma Fiedler & Co. provozovala také vlastní elektrárnu. Obec s ní proto na podzim 1920 uzavřela smlouvu o dodávkách elektřiny do vesnice a založila Světelné družstvo (Elektrizitätsgenossenschaft), které elektrárnu v roce 1924 převzalo jako obecní zařízení. Družstvo vlastnilo elektrárnu i v roce 1930.

Elektrická energie zde byla vyráběna ještě za války. Na mapě III. vojenského mapování aktualizované v roce 1941 je provoz zakreslen jako elektrárna.

Na místě bývalého mlýna a pozdější textilní výrobny s elektrárnou je dnes louka z nízkými zbytky základů budovy.