mlýn ve Strenicích

Tento dominikální mlýn existoval již v roce 1593, kdy obec Stranice patřila Markétě z Řehnic, rozené Vančurové, a jejímu manželovi Albrechtu Zdeňkovi Kaplířovi ze Sulenic. (MH)

1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Pavel Lípa (42 let), žena Anna (30), oba svobodní katolíci

V roce 1744 koupil panství František Josef Pachta. Strenický mlýn měl tehdy propachtován mlynář Josef Vacek. V roce 1746 podepsal hrabě Pachta s mlynářem Vackem smlouvu, kterou mu mlýn prodal dědičného nájmu za 1000 zlatých. Byl sjednán roční nájem o sv. Janu a na vánoce, vždy po 50 zlatých. Mlýn na stálé vodě měl 2 složení, jeho součástí bylo obydlí s jednou světnicí a komorou, stáje pro krávu, prase a drobné domácí zvířectvo, kus polí, louka a zahrada. Na mlýně měli povinnost mlít mleči ze vsi Strenice, Rokytovec, Řehnice, Pětikozly a Malé Horky. (MH)

V roce 1753 prodal Josef Vacek mlýn vrchnosti zpět a na dlouho dobu sem přišel mlynářský rok Hýbnerů. Prvním z tohoto rodu byl František Hýbner, mlynář a měšťan z Bělé pod Bezdězem, s manželkou Kateřinou. Za dědičné držení mlýna zaplatil 1400 zlatých a platil vrchnosti ročně 106 zlatých a 90 strychů obilí, polovinu na sv. Jana a polovinu o vánocích. Zdarma mlel slad pro vrchnostenský strenický pivovar, za každou várku dostal půl vědra piva pro vlastní potřebu. Vrchnost udržovala náhon, mlynář měl povinnost udržovat mlýn. (MH)

Následoval Antonín Hýbner a po něm v roce 1808 Jan Hýbner s manželkou Alžbětou Herfurtovou, která pocházela ze mlýna v Podcetně. (MH)

Dalšími v pořadí byl František Hýbner a potom v roce 1869Antonín Hýbner, za kterého měl mlýn 2 vodní kola o průměru 3,4 m a šířce 95 cm. (MH)

Původní barokní mlýn a celou ves zatopila v roce 1888 povodeň ze Strenického potoka. Na mlýně je umístěna značka, kam až povodeň dosáhla.

Mlýn byl obnoven v roce 1918. Na dvoře bylo postaveno nové obytné stavení s č.p.78.

Antonín Hýbner držel mlýn až do roku 1917, kdy mu bylo již 76 roků. Neměl ho komu předat, když mu nestačily síly, nechal mlýn stát. (MH)

V roce 1918 koupil mlýn mitrovický mlynář František Šťovíček. Místo dvou vodních kol nechal instalovat jedno kolo s převodem na transmisi uloženou v podkolí. Pořídil dvě mlecí stolice na mletí pšenici a dvě na mletí žita, nechal je postavit do patra mlýnice. (MH)

V r. 1919 byla postavena pekárna a prodejna.

V roce 1930 byl majitelem mlýna Josef Bečka.

František Šťovíček postavil v roce 1919 na dvoře mlýna nové obytné stavení o 4 místnostech, které dostalo čp. 78, přistavěl pekárnu a krám. Mlýn vedla jeho dcera Anna. Pracoval zde stárek, mládek, byl zde učedník, do mlýna docházel krajánek Havlíček, o hospodářství se starali dva čeledíny.(MH)

Anna Šťovíčková se v roce 1924 provdala za Josefa Bečku z Mokrého u Všeně, který se pak ujal vedení mlýna. (MH)

Koncem roku 1930 se sem přistěhovat Annin otec, matrovický mlynář František Šťovíček poté, kdy mu v Matrovicích v listopadu 1930 vyhořel tamní mlýn, který měl v nájmu.(MH)

V roce 1931 provedl Josef Bečka další modernizaci mlýna, kdy vodní kolo vyměnil za Francisovu dávající při 200 l/s výkon 7,5 HP. Turbína poháněla také dynamo k osvětlení mlýna. O 4 roky později přenechal Josef Bečka mlýnskou živnost svému bratru Františkovi a sám vedl pekárnu s obchodem. (MH)

V roce 1943 byl zákaz mletí chlebového obilí. Mlýnské stroje byly zapečetěny, mlýn měl povolení pouze šrotovat ječmen a oves. Mlynář František Bečka mlel načerno, nacisté to zjistili a potrestali ho jedním rokem vězení. Mlýn byl po tu dobu uzavřen, bylo umožněno pouze šrotování obilí pro hospodářské zvířectvo, a to jen pod kontrolou. (MH)

Po válce byl Bečkův mlýn znovu uveden do provozu. (MH)

Činnost mlýna byla ukončena v roce 1950. Františkův syn Jaromír, který vystudoval mlynářskou školu, už ve svém mlýně živnost provozovat nemohl. Ve mlýně byla funkční turbína, mlýn dodával do 70. let elektrickou energii do sítě. (MH)