V roce 1861 převzal mlýn Antonín Hybner, syn Josefa Hybnera, s manželkou Barborou. Krátce po převzetí mlýna přikoupili okolní louky a současně s mlýnem zde provozovali hospodářství, u mlýna byla též pekárna. (MH)
Za Antonína Hybnera byl mlýn normován, cejch byl osazen do skály u mlýna nad náhonem. (MH)
V listopadu 1877 se Antonín Hybner dohodl s pivovarem v Podkováni o dodávkách ledu. Prokopal hráz potoka, pouštěl vodu na své louky a nechal ji zde zmrznout. Mlynáři v níže položených mlýnech, Josef Beran z Dolního Cetna a Václav Kučera z Podčejku, si stěžovali na snížení přítoku vody na své mlýny a požadovali náhradu škody. Spor se táhl po celou zimu, po půl roce jim okresní soud v Mnichově Hradišti přiřkl náhradu. Většina náhrady však padla na výdaje za najatého advokáta. (MH)
V roce 1888 postoupili Antonín a Barbora Hybnerovi mlýn svému synovi Emanuelovi a zůstali zde na výměnku. Emanuel Hybner zmodernizoval strojní vybavení mlýna, vyměnil vodní kolo za nové a nechal vyměnit pec na pečení chleba za větší a modernější. Na mlýně však sám nehospodařil. Stal se ředitelem cukrovaru v Domažlicích a mlýn pronajal Janu Folovi, mlynáři z Heřmanova Městce. (MH)
V roce 1903 koupili mlýn Štěpán a Marie Vidnerovi a pronajali ho mlynáři Floriánovi Kuntošovi ze Strážiště. O pekárnu při mlýně se staral František Kalík. (MH)