mlýn Doksany

Areál mlýna vystavěn v letech 1678 – 1679 na místě staršího z roku 1558. Komplex tvořen srostlicí objektů mlýna, provozní a hospodářskou budovou. Stavba mlýna rozšířena před zrušením kláštera r. 1782, poslední velká stavební úprava v závěru 19. století.
V jádře raně barokní mlýn stojí na místě, na němž stával objekt stejné funkce již od začátku 15. století. Mlýn byl významnou hospodářskou součástí doksanského kláštera.
Areál mlýna čp. 11 stojí v západní části obce, na jejím jižním okraji, na obou březích mlýnského náhonu (Mlýnského potoka). Tvoří jej srostlice objektů dělící se na 1. mlýn čp. 11, stojící na pravém (severním) břehu náhonu, 2. hospodářskou budovu na levém (jižním) břehu náhonu a 3. provozní budovu malé vodní elektrárny postavenou mezi výše jmenovanými objekty nad náhonem. K areálu patří 4. mostek klenoucí se přes náhon před východním průčelím provozní budovy a část 5. náhonu s břehy zpevněnými opěrnými zdmi.
Patrová obdélná stavba s mohutným rizalitem. Sedlová střecha mezi zděnými štíty, patro a koruna odděleny profilovanými římsami. Podlaží v interiéru s trámovými stropy, suterén rizalitu klenutý valeně s lunetami. Zachováno technologické zařízení mlýna.
Mlýn čp. 11 je zděná původně hladce omítnutá patrová podsklepená budova postavená, v suterénu a v přízemí z kamenného převážně opukového lomového zdiva a v patře a ve štítech z cihel, na obdélném půdorysu s mohutným rizalitem na severovýchodní straně a pod sedlovou střechou krytou pálenými bobrovkami na husté laťování. Budova má profilovanou korunní římsu, která je na štítových průčelích vynechána, a poměrně mohutnou profilovanou římsu kordonovou mezi přízemím a patrem. Na severním a západním nároží je eskarpovitě se rozšiřující sokl, zakončený nahoře v úrovni oken suterénu profilovanou římsou, vyzděný z pískovcových kvádrů. Okna dosti rozmanitá, osazená ve špaletách, v patře se štukovými pásovými šambránami s uchy, v přízemí a v suterénu se šambránami pískovcovými s obrysovou lištou, pouze v severovýchodním rizalitu jsou tyto šambrány provedeny ve štuku. Všechna štítová průčelí (včetně průčelí severovýchodního rizalitu) mají v patře a ve štítě lisénové rámy (patro od štítu oddělené pasem) a v ose štítů mají sdružená trojdílná okna (střední díl téměř dvojnásobné výšky) s pásovými šambránami s uchy a dole s čabrakami. V roce 2012 byl mlýn nově hladce omítnut, plochy natřeny cihlově červeně a architektonické články bíle. Při tom na severovýchodním rizalitu nebyly obnoveny v přízemí a suterénu ve štuku provedené šambrány s obrysovou lištou (napodobující pískovcové), ale byly nahrazeny šambránami pásovými s uchy na všech čtyřech rozích, jaké jsou v patře objektu z 19. století. Jihovýchodní vstupní štítové průčelí je dvouosé, okno v 1. ose v přízemí má barokní mříž a ve 2. ose je nahrazeno dvoukřídlými pravými dovnitř otvíravými rámovými dveřmi o čtyřech výplních osazenými v jakémsi dřevěném portálku s trojúhelným tympanonem - dveře jsou novodobé, zhotovené zhruba dle původních, portálek je novodobá “lidová” tesařská práce zbitá z trámů. Severovýchodní průčelí má o jednu okenní osu vystupující trojosý rizalit završený štítem, po stranách rizalitu okna nejsou. Na jihovýchodním boku rizalitu okno v přízemí sahá až ke kordonové římse a je opatřeno mříží. Barokními mřížemi jsou opatřena suteréní okna po obou stranách severního nároží rizalitu. Střední okno v patře nahrazeno dveřmi, před kterými zřízen (mezi lety 2006 - 2011) balkon s železným kovaným zábradlím na němž v roce 2012 pozlacený monogram: “MJ”. Severozápadní zadní štítové průčelí je dvouosé, v suterénu je okno pouze v 1. ose. Jihozápadní průčelí je v jihovýchodní části zakryto přistavěným objektem provozní budovy malé vodní elektrárny, ve zbývající části je dvouosé, pouze patro má třetí okno nad střechou elektrárny. V suterénu jsou okna nahrazena čtyřmi segmenty zaklenutými otvory, z nichž některé (nebo postupně všechny) byly určeny k osazení hřídele vodního mlýnského kola. Interiér obsahuje v každém podlaží jednu velkou místnost s trámovým stropem, v suterénu a v přízemí podepřeným průvlakem. V rizalitu jsou v suterénu dvě (teprve pozdější příčkou rozdělené) místnosti s valenou klenbou s celkem pěti pětibokými výsečemi nad okny a vchody, v nadzemních podlažích jsou trámové stropy, v přízemí je příčkou oddělena malá místnost na jihovýchodě a patro bylo bez příček. V suterénu a v přízemí z části zachováno technologické zařízení mlýna. Při poslední opravě, na začátku 21. století, bylo patro (jak vlastní budovy, tak rizalitu) zobytněno - nejspíše bylo rozděleno příčkami. Dajší údaje (někdy již antikvované) viz SHP Mojmíra Horyny.
V jádře raně barokní mlýn stojí na místě, na němž stával objekt stejné funkce již od začátku 15. století. Mlýn byl významnou hospodářskou součástí doksanského kláštera.
Zděná stavba mlýna na nepravidelné dispozici, jednopatrové, skládající se ze tří navzájem spojených budov, s hladkou fasádou, prolomenou okny se šambránami s lištami a kapkami. Přestavěno. Střecha sedlová, krytá taškami.
pozdně barokní
Zchátralé, nepoužívané.
Hlaváčková, 1967