1.10.1770 Smlouva o prodeji Hronského mlýna:
Léta Páně roku 1770 dne 1. října
jest s vůlí a vědomím milostivé vrchnosti jeho vysoce urozeného Svaté říše římské rytíře Pána pana Štěpána Briffanta ze Slavětína, pána na Lukavci a Slavětíně.
Mezi úřadem hospodářským opáčeného panství jedné, též podílným člověkem Josefem Dědkem, zastupujícím mlynářské strany druhé, následující nedzrušitelný kontraktumluvený a zhotovený, totiž:
Primo: Zaprodává se jemu mlynáři Josefu Dědkovi, manželce a všem budoucím jeho ten dosavad milostivé vrchnosti patřící a tak nazvaný Hronský mlejn s dvojím složením a čtyřmi stoupami za summu trhovou 400 zl., pravím čtyři sta zlatých, na kteroužto ten jmenovaný mlynář při zavření tohoto kontraktu 50 zl., t.j. padesát zlatých hotově složil, i také předešle odstoupenému mlynáři Danielu Sobotkovi jeho zákup 250, pravím dvěstě padesát zlatých, tj. 300 zl. na jmenovanou trhovou sumu náležitě jest zapaltil, jenž se přítomně mocí tohoto kontraktu na ty zmíněné peníze náležitě kvituje. Na těch ostatních ještěk zaplacení povinných 100 zl. každoročně při sv. Jiří 12 zl. 30 kr., při sv. Havlu též 12 zl. 30 kr., dohromady 25 zl. beze všeho odkladu a jakékolivzáminky skládati se zavazuje.
Secundo: Bude povinen a zavázán hned ode dne sepsání kontraktu všechnu, jak nynější, tak správu, jakákoli by taková jmenována býti mohla, sám svým vlastním nákladem vésti.
Tercio: Bude jeho povinnost a on mlynář se obzvláště zavazuje, by ten nad mlýnem ležící a mil. vrchnosti patřící tak zvaný Hronský mlejnský kaprový rybník v dobrém stavu zachován byl, nikoli velkým nadržovaním vody, neb velkým vypouštěním vody, a to přes vysazené znamení nepřekročiti a vřdy bedlivý pozor míti, kdyby nějakých nenadálých přívalů se domníval, neb takové se vyskytnouti mínily, ihned včasně vodu z rybníka vypustit a takové nebezpečí na kancelář oznámit, neb jinak by on mlynář, vymiňujíc si casum fortuitum (= nenadálou příhodu) za zkázu neb záhubu téhož rybníka zodpovídati musel.
Quarto: Ty při tom mlýně vycházející pole, totiž v Štumpíhlích nazvané, ve dvou kusech pod deset strychů, při Čáslavské straně šest strychů, za stodolou pod dva strychy, též loužního od mlýnské strouhy ležící dolů k potoku z obou stran až k mostku dle vysazených mezníků jemu zakupujícímu mlynáři i také k potřebě jeho budoucích k plnému užívání se zanechávají, také k potřebě mlynářské každoročně jeden buk z panských lesů dáti. Též kdyby důležitá potřeba ukazovala (však vyjímajíc čas pilný robotou), strouha mlýnská od rybníka vyprázdniti se přislibuje.
Quinto: Též také se jemu mlynáři a budoucím jeho povoluje, aby on ku své ruce promíchaného hovězího dobytka deset aneb (původně deset a ne více, pak přeškrtnuto a opraveno) více kusů držeti mohl.
Sexto: Zakupujícího povinnost bude do vrchnostenského důchodu celoročně činže sto zlatých, každého čtvrt léta 25 zl. anticipato složiti, nicméně času žní středostatečného dělníka tři dni tak jmenovaného úkolu mil. vrchnosti vykonati i také
Septimo: Všechny král. i jiné zemské na něj vypadající daně platí neb jakékoli jiné rozepsání od úřadu hospodářského zhotovené repartice hotově, volně, bez výmluvy zapraviti se uvoluje.
Octavo: Pakliže by jemu nějaké proviantní obilí k semletí dáno bylo, to on dle instrukce krajského úřadu vyměřené podle přijaté váhy zase mouku a otruby odvádět povinen bude. Z vrchnostenského neb deputátního obilí ale po jednom strychu neb rakouské míry tvrdého obilí mouky 5/4 a otrub 1/4, z 1 strychu neb míry ječmene krup trhaných 2 1/2 věrtele, tlustých 2 věrtele. Z 1 strychu nebo míry šrortovaného zadního žita neb ječmene 5/4, z 1 strychu neb míry ovsa 6/4.
Nono: Na tu jemu od hospodářského úřadu cejchovanou míru odváděti neb měřiti povinen a zavázán bude. Též taky, kdyby vinopalna panská komukoli pronajmuta býti měla, bude povinen takového dle staroobyčejného platu přede všemi jinými melivem neb šrotováním odbývati.
Decimo: A poněvadž jemu mlynáři lukavský a bezděkovský dvůr, též Velká Ves a polovic obyvatelů Lukavce dle zvláštního soupisu neb vyznačení patřících mlečů i melivem se přikazují, tak jeho povinnost bude, ty jemu vykázané přede vcšemi jinými jakožto lidi poddané s melivem fedrovati, jedině 1 mírku (vyjímajíc dvorskou čeleď) buďto od strychu neb rakouské míry měřičného, a to nad míru spravedlivou a cejchovanou bráti, kdyby pak ale té případnosti on mlynář v nějakém podvodu neb fortali (=úskoku) dostižen byl, tak nevyhnutelně v pokutu předepsanou padnouti a podle téhož vyměření trestán býti má, pak-li by někdo z mlečů jemu přikázaných bez důležité příčiny jinde mlít se opovážil, takového on mlynář na kancelář hospodářský bezohledně oznámí, kterýžto dle uznání a zasloužení k ruce mlynáře pokutován býti má.
Undecimo: A poněvadž zvláště na to záleží, aby on mlynář tento mlýn v dobrém stavu držel, jej spravoval a nikoli spouštěl, jako taky aby kontrahirovaný nájem vždy čtvrtletně předem vyplácel, tak tehda vrchnost výhradu činí, že kdyby on stavení spouštěl, nájem vyměřený včas neplatil, na panských lukách, lesích škodu buď žetím neb pastvou neb kácením dříví, v rybníce nebo potocích lovením ryb neb raků dostižen neb přesvědčen byl, život s domácími nepříkladný a Boha urážející vedl, neb nějaké zlé a podezřelé lidu u sebe přechovával, jim přístřeší a pohodlí dával, může vrchnost jím učiněnou škodu regresírovati, a co by po srážce toho jemu k dobru vyšlo, to mlynáři vydati a mlýn buď jinému prodati neb statky na sebe zpět vtáhnouti bude moci.
Duodecimo: Též také žádný Casus fortinus, totiž oheň neb voda se nevymiňuje, nýbrž vše na škodu zakupujícího padnoutu přichází. Tak jeho povinnost je na vše nebezpečenství sám odobně pozorovati a se od škody vystříhati.
XIII. Jeho povinností bude ročně 8 mázů kořalky a to čvrtletně 2 mázy z vinopalny panský, nechť toto vrchnost neb jakýkoli jiný nájemník v užívání má, bráti a jeden každý dolní rakouský máz po .. kr. do důchodu panského platiti, však při placení neb spadnutí žita valoru (=ceny) má mil. vrchnost právo a vůli jemu kořalky zvýšiti a také zmenšiti. Proti čemuž mlynář se odporovati nemůže. Anobrž se také zakazuje přes opáčených 8 mázů ostatně víc jakýmkoli způsobem pro svůj dům potřebnou kořalku jedině z vrch podotknuté vuinopalny bráti, neb v pokutu padne.
XIV. Do panské flusárny (=draslárny), buď ji opáčená mil. vrchnost sama k své ruce drží neb kamkoli pronajmout ráčí, každoročně 4 míry rakouské popela zdarma, ostatmí ale shromážděný popel nikam jinam, než do panské flusárny, proti zaplacení každé míry za 5 a 1/2 krejcaru odvézti povinen bude.
XV. Posledně jemu zakupujícímu mlynáři tento mlýn zv. Hronský s polmi, lukami a výš z předu obmezeními připadnouti a jeho budoucím dědicům samo vlastním držením a užívaním mocí tohoto kontraktu se odevzdává, tak přece mil. vrchnost, kdyby on mlýn jinému prodati chtěl, předkupní právo sobě vymiňuje, s tím doložením, že on mlynář povinen bude svůj prodej předem na kancelář oznámiti a co by jiný kupec dáti chtěl podle uznání a zlepšení stavení nepodobně, jestli ona mil. vrchnost mlýn zase na sebe potahovati chtíti bude, tolik též dáti uvoluje.
Jenž na potrvrzení toho všeho opáčeného jest tento kontrakt v dava stejné exempláře vyhotoven, z čehožto jeden pro vrchnost - kancelář a druhý v rukách zakupitele zůstává.
Sig. v Lukavci 1. října 1770
Josef Dědek, zakupitel mlýna hronského v.r.
Johann Kruger, mayer. správce
Tato smlouva se vrchnostensky schvaluje. Actum ve Vídni Briffant von Slawietin
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Mlynáři na Hronově mlýně v Lukavci
1581 - mlynář Hron neb Lepší
-1770 Klimt
Josef Dědek (? – 1792) koupil v roce 1770 Hronův mlýn od vrchnosti
František Dědek (1767 - ?)
František Dědek (1797 – 1883)
František Půlpitel (1835 – 1916), narozený v Martinicích, se oženil s Karolínou Dědkovou. Přiženil se tedy na mlýn v Lukavci. Po smrti manželky Karolíny si vzal její sestru Anastásii. Přikládám fotografii památníku na hřbitově v Lukavci.
František Půlpitel (1866 – 1922), pokrokový mlynář. Jeho první manželka Antonie zemřela 1910.
Marie Půlpitlová (1888 - 1976), druhá manželka, rozená Svobodová, řídila po smrti manžela mlýn a pilu.
1934 dražba Hronova mlýna. V naší rodině se tradovalo, že příčinou úpadku byl prudký pokles ceny již nakoupeného dřeva, vlivem lesní kalamity – mniška.
zakoupil Nebřenský
Zpracoval: Ing. Luděk Půlpitel, CSc, (1937) syn Vojtěcha Půlpitla (1907 – 1992) a vnuk Františka Půlpitla (1866 – 1922), posledního mlynáře z rodu Půlpitlů. Můj otec pracoval jako projektant mlýnů ve firmách v Pardubicích a Blansku. V důchodu navrhoval pro Technické muzeum v Brně uspořádání mlynářského muzea ve Slupi.
Vycházel jsem z poznámek otce a rodokmenu, který vytvořil Martin Šulc.
