Valíčkův mlýn

Mlýn byl postaven v r. 1794. Prvním vlastníkem byl Adalbert (Vojtěch) WRBA, který pocházel z Hrádku na Vlárské dráze a v Bojkovicích si vzal v r. 1779 za manželku vdovu po mlynáři Fabianu PAVLACKÉM ze mlýna čp. 161. Až do roku 1794 manželé žili na Pavlackého mlýně čp. 161. Po vystavění nového mlýna čp. 333 potom od roku 1794 hospodařil rod VRBŮ až do roku 1871 na tomto mlýně. Vdova Josefa ( roz. Pavlacká) po posledním mlynáři z rodu VRBŮ Františku VRBOVI se v r. 1872 znovu vdává a bere si za manžela Aloise SEDLÁŘE, syna bojkovického mlynáře z čp. 289. Tito majitelé se dostali do finančních problémů, a proto od nich mlýn odkupuje v roce 1896 v exekuční dražbě obec bojkovská a ta jej o rok později prodává na základě kupní smlouvy ze dne 28. 10. 1897 za 5 800 zlatých Josefu Valíčkovi z Březové.  V dubnu roku 1940 byl mlýn postižen požárem. Tehdejší vlastník, syn původního držitele, Josef Valíček si v témže roce nechal vypracovat plány na zařízení nového mlýna od fy Jos. Prokopa a synové Pardubice. Nesou název Stavební a montážní plán Francisovy kolenové turbíny. Podle těchto plánů a po získání povoleni ke stavbě mlýna / výměr ze dne 29. 10. 1941/ byl mlýn postaven a zařízen. Mlela se v něm mouka a šrotovalo obilí až do poloviny 60. let. V roce 1960 byl mlýn znárodněn. Od roku 1965 sloužil jako sklad.