Polní, Horní, Zadní, Červený mlýn

V Holasovicích stávaly v minulosti dva mlýny. První z nich byl Polní neboli Horní mlýn a nacházel se mezi Holasovicemi a Skrochovicemi. V pozdějších dobách se nazýval také Zadní nebo Červený mlýn. V polovině 16. století byl mlýn pustý. Když byl roku 1559 znovu vysazen, dostal mlynář k mlýnu 2 kusy polí o výsevu 8 šeflů, 2 roční lhůtu ode všech platů a povinností a všechno potřebné dřevo ke stavbě, při níž mu pomohly dovozem materiálu všechny poddanské vsi krnovské komory. Po uplynutí dvouleté lhůty měl mlynář každoročně odvádět 6 maldrů obilí a krmit 6 panských vepřů. Z povinnosti krmit panské vepře se mohl mlynář vykoupit a to 1 tolarem za každého vepře. Kdyby si mlynář přistavěl více složení než tři, měl navíc odvádět z každého dalšího mlýnského kola 2 maldry obilí a krmit další 2 vepře. Mlynářem byl tehdy Jiří Sedláček a roku 1560 se zmiňuje Petr Sedláček. Dříve zmíněné povinnosti byly pro mlynáře jistě velmi tíživé, protože po jeho smrti neprojevil nikdo o mlýn zájem a ten byl roku 1564 připojen ke komornímu majetku.
Dne 30. března 1754 jej koupil Gottlieb (Teofil) Weinhold (†14. dubna 1769) za 1300 zl. rýn. a po jeho smrti převzal Polní mlýn za stejnou částku František Karel Weinhold.
V druhé polovině 19. století býval Červený mlýn čp. 73 často pronajímán. Z nájemců známe Antonína Jasenka (1852), Josefa Kunische (1863), Františka Škrobánka (1869). V polovině sedmdesátých let získal Červený mlýn Albert Larisch, syn dědičného rychtáře z Chomýže. Rodině Larischů patřil mlýn asi šedesát let než jej Rudolf Larisch před rokem 1938 vyměnil se svým švagrem Felixem Prejdou za hostinec. Ve mlýně se mlelo do roku 1939, kdy povodeň strhla splav a mletí nebylo obnoveno ani po druhé světové válce, kdy byl vystavěn nový splav. Budovy Červeného mlýna se postupně rozpadaly a dnes z něj zůstaly jen ruiny. Roku 1930 dávalo mlýnské kolo výkon 13,32 kW.

(Pavel Solnický)