Slanický mlýn

Mlýn poprvé zmiňován v roce 1359, držitelé vladyckého sídla v Řepici, bratři Ctibor, Předota, Martin a Všebor, prodali mlýn mlynáři Petrovi.

1569 ve  Slaníku 3 dvory s mlýnem jako zvláštní statek, který patřil k Blatné, pozd. k Česticím.

1576 koupilo město Strakonice

1750 panský mlýn o 3 kolech a 3 stoupách na stálé vodě

1800 Václav Králík s manž. Veronikou

V roce 1834 darovala Alžběta Ševčíková malovaný cechovní prapor cechu mlynářskému. Na praporu je vyobrazen její mlýn a přípisek:

Tito Obrazy obetowany ke cti a chwále Bozí od Paní Alžběty manželky slovutného Pána Jána Vincenc Sseffežika toho czasu Wrchního řiditelena welko Přeworskym panstvi Strakonic. wlastnice mlegna slanjckeho nákladem gegimzřizeny roku 1834

1843 mlýn vyhořel

František Trnka

1852 zeť Jan Svoboda, syn mlynáře z Mosteckého mlýna čp. 116 ve Strakonicích, a Anna, dc. Františka Trnky

František Denk s manž. Annou

červenec 1858  zdědil Jan Čeněk Šefčík

Kantor (nájemce)

Groh (nájemce)

V r. 1870 byl konán soudní prodej mlýna, pozůstalost Jana Šefčíka. (RR)

1874 od dědiců po Janu Čeňku Šefčíkovi zakoupili za 20.000 zl. Prokop a Josefa Alšovi

6.1.1882 stížnost Františka Denka ohledně zvýšení jezu na Slaníku.

1887 převzal syn Prokop Aleš ml.

1890 se oženil s Marií roz. Díkovou z Rakovic na Písecku

1900 Václav Dík (Dyk)

prostřednictvím svého bratra Antonína, stárka v rakovickém mlýně u Čimelic, mklýn orodal a odjel do Ameriky

listopad 1904 koupil mlýn s pozemky Josef Pícha (13.6.1872-17.1.1934), oo 11.4.1899 s Annou roz. Pravdovou (*13.7.1876), mlynář ze Smrkovce, o. Horažďovice za 40.000 Kč (14.500 Kč pro Ant. Díka, zbytek na uhrazení dluhů na mlýně váznoucích)

1905 mlýn vyhořel

18.6.1906 uzavřena smlouva na veřejné osvětlení v obci

Mlynář několikrát odsouzen k pokutě za černé mletí, v dubnu 1916 mu nakonec bylo odebráno živnostenské povolení do konce války. (Údajně ale mlel i nadále.)

1920 elektřina ze mlýna zaváděna i do domácností

3.1.1928 Karel Kořán (19 let) podlehl těžkému zranění, které utrpěl u mlýna.

říjen 1929 mlýn pronajat Antonínu Býčkovi ze Stach na Šumavě, mlynařil zde se svojí sestrou.

ze šalandy zřídil pekárnu

24.11.1930 v 9 hod. večer vypukl ve mlýně požár, díky rychlému zásahu hasičů shořela jen kůlna, škodu nahradila pojišťovna

srpen 1931 ukončil nájem, vrátil se jako mládek do Týna n/V

1931 mlýn přebírá opět Josef Pícha, od 1930 pro duševní chorobu částečně zbaven svéprávnosti

1934 po smrti Josefa Píchy mlýn zdědila dcera Milada provd. Řezníčková

2.11.1934 za 280.000 Kč zakoupili Františka a Josef (1880-1952) Urešovi, původně kameník z Podskalí pod Orlíkem, 1923 po návratu z Ameriky zakoupil mlýn v Bechyni, který musel  pro tlak konkurence Hospodářského družstva prodat

1936 František Ureš

zařízen na současné mletí pšenice i žita, týdenní výkon 4,5 vagonu

1952 po smrti Františka Ureše převzal zeť Otto Veselý (manž. dcery Boženy), mlýn ale zakrátko převzalo JZD, které zde ustájilo koně a pokračovalo ještě ve mletí, O. Veselý zůstal jako vedoucí

srpen 1958 sešrotována turbína

srpen 1959 zařazen mezi mlýny v správě JZD, majitelka Božena Veselá, členka JZD

2002 mlýn zasažen povodní

majitelka Věra Jírová (dc. Otty Veselého)