Pod Petrůvkou, kde potůček vytváří půvabné údolí, stával do první světové války Čadův mlýn, pojmenovaný po majiteli. Toto příjmení v dřívějším čase bylo častější v okolí Luhačovického Zálesí. Místo je nedaleko hranic katastrů tří obcí – Petrůvky, Dolní Lhoty a Pozlovic. Sem vozili hospodáři z blízkého okolí obilí k mletí, aby byl dobrý chlebíček i koláček. O mlýně existují dvě pověsti, jádro pověstí o zlém mlynáři bude asi pravdivé.
Pověst o Vinckovi.
Vincek byl loupežník v lesích kolem Petrůvky. Z naloupených peněz si postavil mlýn pod Petrůvkou, usadil se a oženil se. Zpočátku se řemeslu věnoval, ale časem začal být zlý a surový na svou rodinu, bil svou ženu Andělku, kterou utrápil k smrti. Nejmenší dcerka byla ještě v kolébce. Celé noci plakávala, až najednou spávala jako dudek. Říkalo se, že ji chodívala kolébat maminka a starší děti ji i viděli, jak hezky zpívala u kolébky. Vincek tomu nevěřil, až jednou se v noci probudil a opravdu ji uviděl, jak kolébá dcerušku. Začal na ni křičet, ale ona zvedla varovně prst a a zahrozila na něho. Vincek popadl ve vzteku palici a hnal se na Andělku. Říká se, že v tom okamžiku, kdy se palice dotkla Andělky, vyšlehl z ní blesk a tvrdě zasáhl Vincka. Ten spadl jako podťatý a zůstal nehnutě ležet. Děti na to všechno hleděly s hrůzou v očích. Andělka zmizela i s dceruškou a už ji nikdo neuviděl. Vincek dopadl špatně, skoro vůbec nemohl chodit, ztratil sluch a byl němý. Chodil pak dům od domu a prosil o smilování, žebral, nikdo, kdo ho znal, mu však nepomohl, protože Vincek nikomu dobrem neoplácel. A tak to s ním šlo stále k horšímu a k horšímu a brzy zemřel. Do mlýna přišel nový mlynář, který si vzal za ženu nejstarší dceru Vinckovu.
Pověst o zlém mlynáři.
Podle historie mlynář s mlynářkou byli velcí dobráci. Usměvavá mlynářka vítala všecky s úsměvem a každému přála, co mu patřilo.Jenže syn po smrti mlynáře byl velmi zlý a dělal špatné skutky, měl zalíbení jen v kořalce. Manželku ženu usoužil, jediné dítě, které zůstalo naživu, utloukl k smrti a stařičkou matku nechal v komoře umřít hlady. Matka ho ještě před smrtí proklela. Strašili ho všichni, které zprovodil ze světa. Zatížený svědomím utekl do hor a tam duši vypustil. Jen prokletý mlýn zůstal. Nakonec mlýn nechal luhačovický hrabě zbourat.
Citace z Luhačovických novin,autor A.Šimšalík
