První zmínku o mlýně máme z 10. února 1620, kdy s povolením vrchnosti koupil mlýn Bart Hons od dědiců po zemřelém Matěji Melčovi za 500 zlatých. Mlýn stál na pravé straně Husího potoka v dolní části St;achovic. Voda byla přiváděna mlýnským náhonem, který začínal nad kostelem sv. Kateřiny a křížil tok Jestřábského potoka.
Z mlýna odvádí dle urbáře včetně náhrady za krmení vepřů o sv. Jiří a sv. Václavu po 5 zl. 12 gr. 4 d., o sv. Martinu 3 gr. 2 d. a o Vánocích 3 gr. a dále jednu vykrmenou husu bez peří a jednu slepici.
29. září 1625 prodal Bart Hons mlýn za 500 zlatých Adamu Plitznerovi. Mlýn na konci třicetileté války pravděpodobně vyhořel a Adam Plitzner jej znovu vystavěl, protože když 20. října 1648 prodává mlýn Jiřímu Zobelovi, zmiňuje se mlýn jako zcela nově vystavěný. Jiří Zobel koupil mlýn za 400 zlatých slezských a vlastnil mlýn téměř 25 let, než jej 1. března 1672 prodal svému zeti Janu Tylovi za 400 zl. sl.
Mlynář nebyl povinen robotou, ale musel pro vrchnost chovat loveckého psa.
Po smrti Jana Tyla prodala vdova mlýn za stejných podmínek svému synu Pavlu Tylovi. Po něm následoval další z mlynářů Tylů, po jehož smrti se vdova znovu provdala za Jiřího Rabela, který převzal mlýn ve Stachovicích na 15 let. Po uplynutí této doby prodal Jiří Rabel mlýn svému nevlastnímu synu Janu Jiřímu Tylovi za 450 tol. sl. Po smrti Jana Jiřího Tyla koupil mlýn 22. listopadu 1784 od vdovy Barbory jeho syn Antonín Tyl za 450 tol. sl.
Po 11 letech, 10. srpna 1795, prodala vdova po Antonu Tylovi mlýn ve Stachovicích čp. 3 Matěji Beinhauerovi /někde také Bernhauerovi/ ze Zbyslavic za 1 150 zlatých rýnských. Dne 3. června 1809 koupil mlýn od vdovy Apolónie Beinhauerové její zeť Ondřej John za 1 150 zl. rýn.
Na mapě stabilního katastru z roku 1833 je mlýn uveden pod č. 3 se dvěma mlýnskými koly.
