Lelkův mlýn

Josef Lelek byl podnikavý a někdy kolem roku 1866 (dle učitele Hartmana) vystavěl mlýn. Jeho stavba si vyžádala vysokých nákladů. Proto byl nucen Josef Lelek část svých pozemků od čp. 11 odprodat. Náhon na dvě vodní kola byl dlouhý, neboť musel být veden zahradami různých majitelů. Jedno vodní kolo bylo pro mlýnici a druhé pro pilu.

V budování pokračoval prvorozený syn Josefa Lelka Adolf (* 9. 3. 1853). Jako mlynář se oženil v roce 1883 s Annou Erbrovou ze statku čp. 42. Spolu měli 7 dětí narozených již v novém čp. 43.

Jeho syn Josef (* 7. 2. 1891) se v roce 1920 oženil s Žofií Vítovou ze statku v Rokytníku čp. 10. Ten mlýn a pilu dále zveleboval. Zrušil pohon vodními koly a zřídil vodní turbínu na pohon elektrickým proudem. Na pilnici instaloval dva katry na pořez kulatiny. Pila a mlýn dobře prosperovaly. Po druhé světové válce předal mlýn a pilu synu Miroslavovi a polnosti synu Josefovi.

1930 majitel Josef Lelek

V padesátých letech minulého století byl mlýn zrušen a pila znárodněna. Miroslav zůstal na pile pracovat jako pilař okresního stavebního podniku až do odchodu do důchodu. Po svatbě si se ženou zakoupili dům čp. 5, který přestavěli. Druhý syn Josef hospodařil na polích a v budovách, které nebyly znárodněny. V roce 1957 s manželkou vstoupil do nově založeného JZD.

Dne 15. července 1976 mlýnice a obytná část prvního patra obytné části domu při pokrývání střechy lepenkou nad pilnicí vyhořela. Pokrývačům uniklo, že ve styku střech s mlýnicí a obytnou částí budovy zalétla z naftového hořáku jiskra pod eternit. Pracovníci šli na svačinu, oheň se v půdní část rychle rozšířil a pak se již těžko hasilo. V obytné části prvního patra se nedalo bydlet. Zdlouhavé jednání kolem opravy budovy těžce psychicky působilo na majitele Josefa, který dobrovolně ukončil svůj život.

Po roce 1990 v restituci dostaly pilu s polnostmi čtyři děti Josefa Lelka, neboť strýc Miroslav se předtím nároku na majetek zřekl. Obě živnosti rodiny dětí spravují  společně.