Podchomelský mlýn

První zmínku o mlýnu najdeme v kronice obce. V letech 1763 -1773 je v držení vrchnosti Jindřicha Vinklera z Heinfeldu a jeho manželky hraběnky Ludmily z Bubna a Litic.

1930 Jar. Chott, mlýn a pila

1938 od manželů Mayerových koupil Vladimír Beran, revident Českomoravského svazu pro kakao, na 6  let pronajal Antonínu Veselkovi

1941-1945 nájemce František Vintiška (*9.11.1899) s manž. Boženou roz. Černochovou (*20.2.1897), kteří se museli vystěhovat z Hořejšího mlýna v Padrti, pronájem jim dohodil lesní rada ing. Bohutínský, bývalý správce colloredovských lesů, který se s mlynářem znal ještě z doby před prodejem prostoru MNO. Prodej muselo schválit ještě Společenství mlynářů v Rokycanech. To nemělo námitek, neboť konstatovalo, že: „Jmenovaný je znám jako řádný mlynář a jeho finanční poměry jsou spořádané“.

Mlýn měl daleko vyšší kontingent a to i díky převodu z colloredovského mlýna na Padrti. Kontingent byl 2700 q
obilí. Povinná daň na provoz Obilního úřadu byla 5 haléřů za 100 kg semletého obilí. Činila tedy 135 korun. Majitel stanovil roční nájem 10 000 korun a jako jistinu proti úpadku požadoval dalších 10 000 korun. Ve mlýně pracoval
mlynář, mládek a jako prášek tu pracoval syn majitele Oldřich, již 10. v řadě z mlynářského rodu. Ironií osudu je, že později, v roce 1957, tedy po 16 letech práce v mlýnech musel složit zkoušky na mládka. Kromě maximální kapacity pro mletí 2700 q obilí bylo možno ještě 1000 q obilí šrotovat. Mlýn měl 2 výtahy na obilí, takže bylo možno střídavě mlíti pšenici i žito.

Mlynář Vintiška zásoboval potravinami generála Bedřicha Homolu z Obrany národa, ukrývaného v hájovně Na Skřeži u Radnic, a řadu dalších odbojářů i vězňů  koncentračních táborů.

Mlýn zbořen v roce 1964.