Košatský mlýn, mlýn v Zimném dole

V terénní sníženině na cestě z Petřvaldíku do Košatky, v místech odedávna místními nazývaném Zimný důl, stával vodní mlýn. Objekty mlýna zde stojí stále, ale mlýn už několik desetiletí, podobně jako mnoho jiných v Poodří, nemele
První zmínka se vztahuje k roku 1776, kdy Košatský mlýn (mlýn však stojí na katastru Petřvaldíka) či mlýn v Zimném dole prodala kapitula Jiřímu Kubíčkovi. Mlynář byl zproštěn roboty, za to však byl povinen odvádět 57 zl. čtvrtletně na mlecí činži do vrchnostenských důchodů. Kdyby mlýn prodal, byl povinen 10 % kupní ceny odvést vrchnosti, dále musel platit vrchnímu na přídavku 3 zl. a kancelářskému 30 kr. ročně. Byl též povinen veškeré deputátní obilí, jakož i slad pro panský pivovar v Petřvaldě mlíti zdarma.
Další osudy až do počátku 20. století nejsou známy. Až v kronice obce Petřvald na Moravě se uvádí, že: "R. 1901 byla na Lubině katastrofální povodeň, při níž byl smeten jez u Dvorku (Petřvald), nebyl již opraven a od té doby byl zrušen i mlýn v Petřvaldě na č. 66 a mlýn v Zimném dole byl upraven na motorový."
Povodňové události na Lubině a zničení jezu u Dvorku jsou poněkud odlišně zachyceny v knize Geschichte der ehemals sudetendeutschen Gemeinden - Gurtendorf, Engelswald und Rosenthal z r. 1976: "Počátkem srpna r. 1880 byl jez na Dvorku, z kterého vedl náhon na valchu, mlýn a pilu v Petřvaldě a mlýn v Zimném dole, zničen povodní. Východně od něj byl potom postaven nový, opět dřevěný jez. V r. 1914 došlo za vysoké vody k protržení náhonu východně od jezu a voda při každé zvýšené vodě prudkým proudem vytékala průrvou ven a odnášela půdu v okolí. Po 1. světové válce v letech 1919-1920 nebyl jez už postaven a náhon zůstal od řeky odpojen. Valcha byla přestavěna na truhlářství s benzínovým pohonem strojů, mlýn a pila v Petřvaldě byly zastaveny a mlýn v Zimném dole přešel též na motorový pohon."