Horní, Šindelův mlýn

První písemná zmínka o vsi Staré Bělé z roku 1272 uvádí, že v osadě již stál mlýn. Starobělský písmák, kronikář a učitel Dedek zapsal, že od starých lidí si pamatuje, že v nejbažinatější části obce stál kdysi dřevěný vodní mlýn. Bylo to asi v místě, kterému se říkalo „Svatek“.

Tento starý mlýn byl později pro sešlost věkem stržen.

1827 postavil nový dřevěný mlýn o jednom složení pan Josef Šindel (n. 17. 5. 1788).

Podle koncese z 23. 10. 1795 byl zřízen druhý rustikální mlýn č. 137, z něhož majitel Josef Šindel platil ročně 8 zl., celkem tedy z obou mlýnů vychází plat 33 zl.
Mlynářské řemeslo pak pokračovalo v rodu Šindelů po 4 generace. Většímu dolnímu mlýnu však zřejmě nemohl rovnocenně konkurovat.

Po Janovi dědil mlýn s příslušenstvím jeho syn Josef Šindel (n. 1817, +1874).
Mlýn měl jednoduché složení - německé. 
Roku 1900 byla postavená moderní strojovna, která čerpala vodu ze studní a tím hladina potoka klesla a pro potřebu mlýnského vodního kola se vody dostatek nedostávalo.
Za tím účelem musel mlynář Šindel zakoupit parní lokomotivu. Tento stroj měl však krátký komín, takže jiskry z jeho komínu zapálily doškovou střechu a tak v roce 1912 celý mlýn vyhořel, jak zaznamenali starobělští hasiči do své kroniky.

Ještě v tomto roce začal mlynář stavět nový modernější mlýn. Kameny byly nahrazeny ocelovými válci, byla vykopaná mlýnská strouha za účelem dostatku vody na mlýnské kolo a sice mimo úsek potoka. Na mlýně byl již nápis „Parní a válcový mlýn“. Jeho zařízení mělo již francouzské složení. Před mlýnem stál velký dřevěný kříž.

Při pozdější elektrifikaci byl mezi prvními zdejší mlýn. Mlynář zakoupil velký elektromotor, který poháněl transmisi, jejichž řemenice hnaly jednotlivé agregáty. Později však měl agregát každý svůj vlastní elektromotor.

V rodě Šindelů se mlýn udržel až do 20. století, kdy byl majitelem a posledním mlynářem Josefův vnuk Jan, který se narodil roku 1885, ženatý (1920) s Pavlou Kurfůrstovou ze Zábřehu. V roce 1936 však mlýn vyhořel podruhé.

Po okupaci v roce 1938 nově přebudovaný mlýn převzal mlynář německé národnosti Czernin - otec se synem. Starý mlynář Czernin měl se zákazníky dobré
mezilidské vztahy, avšak jeho syn byl zuřivý nacista.
Nový německý nájemce nechal staré mlynáře ve mlýně ještě krátkou dobu bydlet a pak se souhlasem Obecního úřadu se nastěhoval s rodinou do upravené hasičské zbrojnice, tam také dožili.

Po skončení druhé světové války nastoupil na mlýn národní správce p. Stanislav Dvorský. 

Stanislav Dvorský zde mlynářské řemeslo provozoval do poloviny padesátých let. Ve zdejším mlýně se ještě několik let šrotovalo na krmivo pro dobytek. Po ukončení této činnosti začala stavba chátrat a stala se majetkem různých firem

Budově se v současnosti stále říká „ve mlýně“ a patří nyní mezi nejzchátralejší objekty ve vesnici.