Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
V roce 1827 mlýn vlastní mlynář Ignatz Talsky. V té době Nivnický Dvůr vlastní rod Lichtensteinů, kterému od roku 1625 patřila i ves Nivnice.
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Po zrušení roboty v roce 1848 neměl kdo tak rozsáhlá pole a louky obhospodařovat, proto je vrchnost rozprodávala nebo pronajímala. Nivnický dvůr se všemi budovami a pozemky si pronajali bratři Mayové z Uh. Ostrohu a hospodařili na nich až do pozemkové reformy v roce 1924. Mayové provozovali v Uh. Ostrohu a Starém Městě cukrovary. Pronajaté panské dvory (nivnický byl jedním z mnoha) proto zaměřovali na pěstování cukrové řepy.
Nivnický dvůr řídil správce. Za dob Mayů zde byli dva – Scharf a po něm Hoffman. Oba německy mluvící absolventi vysoké hospodářské školy upřednostňovali disciplinu a pořádek. Měli rodinný byt ve dvoře nad kanceláří a k němu zahradu na zeleninu, parčík s lipami a rybník na chov ryb, kam ostatní obyvatelé dvora neměli povolený přístup.
Je možné, že klasická mlynářské živnost zanikla již v této době a mlýn nadále sloužil pouze k šrotování krmného obilí.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
V seznamech vodních děl k roku 1930 se mlýn již neuvádí, mlýn není uveden ani v soupisu z roku 1924.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Mlýn zanikl někdy před rokem 1946, na leteckých snímcích z tohoto roku nejsou patrné žádné pozůstatky budovy.
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Tálský
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
