Dolní Keprtův mlýn

Objekt je cennou technickou památkou a pozoruhodným dokladem industrializace českého venkova v 19. století. Původní selské stavení přestavěl na mlýn Kašpar Buchtele, nejspíš kolem r. 1800. Pila byla v provozu až do r. 1992. Zdroj: http://www.kunvald.info/keprtuv-mlyn

Zcela jistě existenci mlýna dokládá mapa stabilního katastru z roku 1840. Zaznamenává mlýn, hospodářský objekt (jižně od mlýna při silnici Kunvald-Žamberk) a pilnici napojená na severovýchodní straně k mlýnu. Mlýn a pilnice jsou poté písemně doloženy smlouvou z roku 1847 (SOA Zámrsk, fond Vs Žamberk, inv. č. 4679, karton č. 667, Vyvazení mlýnů čp. 50, 188, 198, 211, 261 v Kunvaldu). Na základě údajů v Sommerově Topografii, kde se ve vsi Kunvald uvádí kromě pěti mlýnů také jedna pila, lze předpokládat, že u mlýna čp. 211 stávala pila již kolem roku 1825(V tomto roce se uskutečnila dotazníková akce, na základě které zpracovával J. G. Sommer svou Topografii).

K přestavbě objektu pily s jejím zvětšením, které způsobilo, že překryla i část náhonu, došlo někdy mezi lety 1886 a 1902 (vymezeno situačním plánem z roku 1886 (viz poznámka 3.), zaznamenávajícím  pilu v její původní půdorysné velikosti, a katastrální mapou z roku 1902). Roku 1921 došlo na změny ve vybavení pily. Vedle starší dřevěné pily byla osazena nová rámová pila Orlice 50 (Základní plán rámové pily “Orlice 50”, v Týništi dne 9. března 1921; archiv bývalé majitelky).

V roce 1935 je v mlýnu uváděno následující zařízení: “na válcové podlaze - 1 žitná stolice párová, 1 český kámen, 1 smirkový brus (na broušení pil), 1 loupačka “Kašpar”, 1 dynamo pro domácí osvětlení o 120 V a 13,8 A; v podkroví dále - 1 hrudkový vysévač s triuerem, 1 hranolový cylindr, 1 třídící vysévač. Výkonnost: 8-10 q meliva za 24 hod při normální vodě. V pile pak: 1 železná rámová pila (Ø 50 cm) až o 11 listech, 1 omítačka, 1 dřevěná rámová pila jednolistová, a 1 okružní pila (na palivové dřevo).” (protokol ze dne 29. listopadu 1937; Vodní kniha).

Nejzajímavější na vývoji mlýna a pily jsou změny v jejich pohonu. Na začátku osmdesátých let minulého století pohánělo mlýn vodní kolo na vrchní vodu o průměru 2,21 m, pilu táhlo vodní kolo na spodní vodu o průměru 5,05 m (Protokol ze dne 20. září 1880; Vodní kniha). Dvě vodní kola zde sloužila až do roku 1905, kdy vodní kolo, které pohánělo mlýn, nahradila Francisova turbína o výkonu 4,67 HP.

K další významné změně dochází po roce 1919. Tehdy přestává být pila poháněna výhradně vodním motorem. K mlýnu je na jeho východní straně napojena novostavba kotelny se strojovnou a v ní je umístěn parní stroj, od té doby využívaný k pohonu pily. Zároveň je k němu vybudován i starší komín, dosahující výšky spodní zděné části asi 10,5 m. Na ni byla osazena trubka o průměru 0,5 m a výšce 3,0 m, nahoře zakončená lapačem jisker (Plán na přístavbu kotelny a strojovny při mlýně p. Jaroslava Prause v Kunvaldě, 1. srpna 1919; Vodní kniha). Kolaudace kotelny se strojovnou a komínem proběhla v roce 1922, ale možnosti dané tímto zařízením vlastníkovi nevyhovovaly a proto jej už roku 1923 začíná přestavovat. Tím komín získává svou nynější výšku (21,0 m) a podobu.

Vodní kolo na vrchní vodu o průměru 2,4 m, šířce 1,23 m a výkonu 3,47 HP, které pohánělo pilu, sloužilo až do roku 1937. Tehdy jej nahradila druhá Francisova turbína o výkonu 4,98 HP. Druhá světová válka a následující události způsobily, tak jako u mnoha jiných staveb tohoto druhu, že na technickém zařízení areálu už k žádným větším úpravám nedošlo.