Moráňský mlýn

Vznik patrně koncem 16. nebo počátkem 17. stol. (uveden mlynář Jan s manželkou Salomenou a dcerou Dorotou)

1611 Salomena, vdova po mlynáři Janovi se provdala za Matěje Lokaje

mlynář Nesnídal

1624 zemřel mlynář Pavel Punčocha

1624 město prodalo mlýn synovi Janu Punčochovi (s manž Ludmilou, vdovou po soukeníku Janu Voříškovi) za 500 kop, ten však zanedlouho rovněž zemřel, 15.1.1626 byla projednávána jeho pozůstalost

6.10.1650 město prodalo mlýn Jiříku Bělohradskému za 167 zl. mor., 33 zl. mor. bylo sleveno "neboť mlýn i stavení od vojenských roztržitostí ke znamenitému zpustošení přišel"

27.12.1657 město prodalo stále zpustošný mlýn za 60 kop mlynáři Janu Svinkovi, ten však raději zakoupil po nebožtíku Janovi Roudským mlýn čp. 300 ma Ostrůvku.

1688 přepustil zdejší mlýn za 60 kop. mor. svému zeti Tomáši Svinkovi, ten mlýn konečně uvedl do pořádku

15.7.1698 uzavřena smlouva mezi Tomášem Svinkou a místní židovskou obcí, kterou byla roční činže 35 kr. placená židovskou obcí za zadržování vody jezem nahrazena jednorázovým platem 10 zl. v hotovosti

1.5.1706 mlýn těžce poškozen povodní po průtrži mračen, poničen jez i náhon

1707 prodal poškozený mlýn za 500 zl. Šebestiánu Müllerovi

1713 odstoupil mlýn Josefu Sedlinskému

1725 Jakub Škoda

1739 odstoupil svému synovi Antonínu Škodovi, ani ten tady však dlouho nepobyl

1846 koupil Josef Škoda (22. majitel)

1851 u mlýna vybudoval škrobárnu, kterou obsluhovala jeho manželka s jedním dělníkem

mlýn trpěl permanentním nedostatkem vody, kterou zadržoval výše položený Sladový mlýn

1862 Škodovi prodali celý mlýn Josefu a Kateřině Kijánkovým za 3 200 zl.

1866 Josef Kijánek zemřel, vdova prodala mlýn Anně Pelánkové, manželce místního zámečníka, ten mlýn přestavěl na výrobu kostní moučky

11.2.1867 vypukl ve mlýně požár, byl naštěstí brzy uhašen, jelikož však vznikl z nedbalosti, byla Antonínu Pelánkovi uložena pokuta 2 zl. ve propsěch místrního chudobince

1888 instaloval parní stroj

1896 zdědili Ferdinand a Antonie Pelánkovi

1897 prodali celý objekt zámečnickému mistru Antonínu Jeřábkovi, původem z Chotěboře

ve mlýně zařídil zámečnickou dílnu, kterou postupně modernizoval, zavedl zde výrobu mlýnských strojů

1908 přikoupil sousední obecnín pastoušku čp. 133 a rozšířil strojírnu

1930 strojírna Antonín Jeřábek

1950 podnik znárodněn

1968 n.p. Strojírny nákupních podniků Bratislava pčestěhoval výrobu do nového závodu na Karlově, zdeejší prostory nabídnuty Komunálním službám města Velkého Meziříčí, který zde zařídil prosperující lisovnu plastů, orientovanou na výrobu spotřebních předmětů

v 70. letech podnik městu odebrán a začleněn do Okresního průmyslového podniku se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem

1991 restituován rodině Jeřábků, Lisovna plastů s.r.o.

2015 Injeton Plast Velké Meziříčí