mlýn na mouku a kosti v Kunraticích

Mlýn je v archiváliích obce Kunratice zaznamenán již v 1. polovině 18. století. V soupise poddaných zde byl v roce 1741 zapsán mlynář Gottfried Mey (věk 37) s manželkou Annou Magdalenou (41).

O 7 roků později, v roce 1848, zde soupis poddaných uvádí mlynáře Frantze Schrötera, svobodného, věk 22.

Následně sem přišel mlynářský rok Pietschmannů, který zde hospodařil po několik generací. V roce 1771 to byl Hans Georg Pietschmann (44) s manželkou Marií Annou (44) a dětmi Marií Annou (12), Marií Apolonií (10), Franztem Josephem (8), Frantzem Antonem (6) a Marií Magdalenou (2). V tomto roce dostal mlýn při číslování domů číslo 51.

Mlýn převzal mladší syn Frantz Anton, který později používal pouze druhé jméno Anton. Ten se v únoru 1790 oženil s Theresií Hofmann, dcerou sedláka z obce Brtníky. V matričním zápise o sňatku je Anton Pietschmann již zapsán jako mlynářský mistr. V roce 1792 byli manželé na mlýně zapsány společně s jejich roční dcerou Theresií, s ovdovělým otcem mlynáře a starším bratrem Frantzem Josephem. K lednu 1809 zde byli evidování Anton a Theresia Pietschmannovi se 3 dětmi, dcerami Theresií (17) a Veronikou (14) a dvouletým synem Johannem. Jediný mlynářův syn Johann se mlynářskému řemeslu nevěnoval, ale vyučil se tkalcem.

Mlýn převzal zeť Johann Hille, který oženil s Antonovou mladší dcerou Veronikou. Hospodařili zde ve 20. a 30. letech 19. století. Jejich dcera Theresia se provdala za mlynáře Josefa Meyera ze mlýna v Lipové čp. 60. Mlýn převzal syn Josef Hille v průběhu roku 1847 nebo na začátku roku 1848.

Od roku 1848 hospodařil na mlýně Josef Hille, který zde kromě mlýna provozoval také olejnu. V 70. letech 19. st. byla u mlýna také pekárna, kterou provozoval najatý pekař Fridolín.

V roce 1867 nechal Josef Hille postavil u mlýna křížek, který se dochoval do dnešní doby včetně nápisu a datování.

Ještě koncem 19. století byly v Kunraticích u Šenova zmiňovány dva mlýny, které mlely mouku. V roce 1893 to byl mlýn na mouku a kosti Josefa Hille (čp. 51) a mlýn na mouku a pila Josefa Kümpfela (čp. 1). Na začátku 20. století byl mlýn čp. 51 uváděn již jen jako mlýn na kosti.

Dle německého zdroje „Adressbuch für den politischen Bezirk Rumburk und Schluckenau“ pro rok 1923 byl majitelem mlýna na kosti v Kunraticích čp. 51 Franz Hille. Ten je uváděn jako v seznamu vodních provozů v roce 1930.

Po válce byl majitel odsunut do Německa.

Dochovala se obytná část mlýnské budovy a dvě hospodářské budovy.  Všechny 3 domy mají vlastní číslo popisné a patří různým majitelům. Bývalý mlýn má čp. 86 a slouží k rekreačním účelům. Místo, kde stála mlýnice, je využito jako bazén, přičemž zdi bazénu jsou částečně tvořeny původním zdivem mlýnice. Bývalé hospodářské budovy mají čp. 84 a 86 a slouží k bydlení.