Uživatel

Hledat

| Sign up

Pastorovi synové a mlynářovy svině jsou stejní.
(estonské přísloví)

Dřevíček

tisk doplnit kartu

Identifikační údaje

Kompletní ikonografie

Název mlýna

Dřevíček

Čp.

Bývalé čp.

Ulice

Lokalita (vesnice, město)

Horní Dřevíč

PSČ

549 31

Okres

Náchod

Katastrální území

Horní Dřevíč

GPS

50° 31' 2.7'', 16° 10' 45.1''

Mapová značka

Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu

Stručný popis

Zděný mlýn s kompletně dochovaným technologickým vybavením.

Poloha vůči obci

Jižně

Vodní tok

Dřevíč

Číslo kulturní památky

105036

Webové stránky

mlyndrevicek.cz

Přístupnost

přístupný po domluvě

Historie

Obecná historie:

Zmínka o značném stáří mlýna v Horním Dřevíči se nachází v Pamětní knize (tj. obecní kronice): „dann die schon in alten Erbauen seit alterher genannte Mühle in Ober Drewitsch“. Avšak, krom své neurčitosti, pochází tato zmínka až z let 1925 až 1938 a onen údaj nelze ověřit. U mlýna sice můžeme předpokládat značné stáří, vyloučit nelze ani jeho pozdně středověký nebo raně novověký původ, avšak první konkrétní a nepochybná zmínka zjištěná tímto průzkumem k mlýnu v Horním Dřevíči se vztahuje až k roku 1734, kdy jej kupuje Josef Vacek [„Joseph Watzeks“]. Rustikální část Tereziánského katastru mlýn v Horním Dřevíči v 50. letech 18. století neuvádí. Dovídáme se pouze, že zde jsou „Řemeslníci: 9 tkalců. – Ostatní se živí předením.“. Naopak je to dominikální část Tereziánského katastru, která zaznamenává: „Mlýny: […] Podle popisu z r. 1753 byly ještě tyto mlýny […] Horní Dřevíč“. Dne 3. května 1787 kupuje mlýn v Horním Dřevíči Jan Vacek mladší [„Johann Watzek jüngere“]. Když 27. března 1806 kupuje tento mlýn Josef Prousa či Prouza [„Joseph Praußa“], nechybí v zápisu poznámka ke strojnímu vybavení. Kromě zmínky o vodním kole na vrchní vodu se zde také dozvídáme o dvou mlecích složeních [„mit 2en gängen überschlechtige[!] Mahlmühle“]. K roku 1836 uvádí J. G. Sommer ve své Topografii v Horním Dřevíči [„Ober=Dřewitz (Hořegssj Dřewice)“] mj. jeden mlýn [„Hier ist 1 Mühle“]. V roce 1840 zachycuje areál mapa stabilního katastru. Zaznamenává mlýn [stavební parc. č. 2] a v rámci jeho areálu ještě dvě další stavby [stavební parc. č. 1 a 3] Všechny tři objekty – tedy včetně mlýna – jsou na této mapě vyznačeny žlutou barvou, tedy vybudované ze spalných materiálů. U mlýna není použit symbol vodního kola, čemuž ovšem není potřeba přikládat větší význam. Roku 1845 prodává Josef Pohl [„Joseph Pohl“] hornodřevíčský mlýn Janu a Josefě Kimmerovým [„Johann und Josepha Kimmer“] obilní mlýn se dvěma složeními a vším příslušenstvím a dodatky [„Mahlmühle mit 2 Gängen und allem Zugehör und Beilags“]. Pozornost věnujme i mapě Josefského vojenského mapování z 60. až 80. let 18. století. Je na ní zachycen symbol vodního kola, což jednoznačně dokazuje existenci technického objektu s vodním pohonem. Na základě souvisejících informací je zřejmé, že se jedná o vodní mlýn. Podobu staršího mlýna nám přibližují tři dochované fotografie pocházející asi ze začátku 20. století. Zachycují trojdílný roubený objekt s patrovými druhým (síň) a třetím dílem (mlýnice) a s vysokým prvním dílem (obytná místnost). Výška obytné místnosti, která má s největší pravděpodobností pouze jeden stropní trám, se dle lidských postav a vstupních dveří do síně dá odhadnout na 3,5 m a více. Kromě toho je použito u horních tří řad roubení výrazných přesahů trámů, a to nejen v nárožích, ale i u roubení stěn členících jednotlivé díly. Nese tak znaky archaických vesnických domů včetně vyrovnání výšky obytné místnosti ve druhém a třetím dílu jejich patrovým uspořádáním. Velmi střízlivě můžeme stáří tohoto objektu řadit alespoň do přelomu 17. a 18. století. Nejstarší zjištěný záznam v knihách mlýnů se tedy jistě vztahuje již ke stavbě zachycené předmětnými černobílými fotografiemi! K velkým změnám dochází poté, co mlýn od Filippa Hofmanna na konci roku 1917 kupuje Ladislav Baudyš. Těsně po 1. světové válce – v roce 1919 došlo na první větší přestavbu mlýna. Konkrétně došlo na demolici druhého (síň) a třetího dílu domu (mlýnice) a v jejich prostoru mlynář L. Baudyš vybudoval novou třípodlažní[!] zděnou mlýnici s chodbou. Již v roce 1922 tento mlynář přestavbu svého mlýna dokončil, když první díl (světnice) původního roubeného trojdílného domu nahradil malou obytnou částí (kuchyň v přízemí a dva pokoje v patře), chlévem a vepřínem. Ze soupisového materiálu k roku 1932 víme, že zdejší mlýn stále provozoval stále „Lad. Baudyš“, ale protože během 2. světové války i přes zákaz úřadů mlel „na černo“, byl v září 1941 zatčen a Mlynářské ústředí zároveň zastavilo provoz hornodřevíčského mlýna. Mlynář A. Baudyš se dostal do koncentračního tábora, kde zůstal až do osvobození v roce 1945. A již ve stejném roce se pokouší mlýn uvést do provozu, protože po čtyřem letech bez údržby se na strojním vybavení projevila řada poškození: „…samozřejmě stroje utrpěly velkou škodu, jednak nebylo učiněno žádné protiopatření na rez, ani proti molům a myším. Po návratu z koncentračního tábora uvedl jsem mlýn do provozu, žádá stále opravy, ježto nedostatky se stále projevují… Od zabrání Sudet – opravy se neprováděly a od 1941 byl provoz zastaven, tím však stroje a zařízení utrpěly více škody, než kdyby byly v provozu. Snad během příštího léta vše uvedu do pořádku.“ O tom, že při snaze mlýn zprovoznit, se mlynář L. Baudyš spoléhal především na sebe svědčí mj. skutečnost, že z poválečných konfiskátů chtěl žádat pouze o jediný stroj: „Jedině bych potřeboval kvůli úspoře pracovní síly a přesnosti - 1 automat. váhu na obilí pro 10 kg násypu.“

xxx

První zmínku o mlýnu v Horním Dřevíči máme z roku 1734 a z této doby pocházela i přízemí roubená stavba, kterou roku 1917 zakoupil čerstvě vyučený mlynář Ladislav Baudyš. V letech 1919–1922 ji přestavěl na dnešní moderní mlýn s netypickou, pouze třípodlažní mlýnicí. Postupně instaloval mlecí, šrotovací a lušticí válcové stolice ze strojírny Josefa Prokopa synové v Pardubicích, poháněné nejprve novým vodní kolem a od roku 1932 Francisovou turbínou 11 HP od Českomoravské Kolben Daněk. Ladislav Baudyš mlýn provozoval až do roku 1941, kdy byl uvězněn za černé mletí a mlýn mu byl úředně zastaven, a pak krátce po svém návratu z pracovního tábora v letech 1945–1949. Poté byl znárodněný mlýn zastaven podruhé, zařízení však nebylo sešrotováno a dochovalo se tak výjimečně celistvě, stejně jako mlýnská budova. Dnes je soukromým muzeem a je památkově chráněn.

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)

Vznikl po roce 1700 jako větší roubená chalupa

První světová válka (1914–1918)

1917 zakoupil mladý čerstvě vyučený mlynář Ladislav Baudyš

První republika (1919–1938)

Na jaře 1919 zahájena přestavba, na místě dřevěné patrové mlýnice vznikla trojpatrová zděná, vybavená moderní stroji.

1.11.1919 kolaudována provozní část.

1922 po našetření potřebných peněz dostavěna obytná část

1930 Ladislav Baudyš

1932 instalována Francisova turbína a pomocný elektromotor

Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)

Mlýn spolehlivě sloužil ke spokojenosti jeho majitele až do začátku druhé světové války. Poté, co byl Horní Dřevíč zabrán do Sudet a sousední Velký Dřevíč zůstal český, nastaly mlynáři problémy. Nedaleko Baudyšova mlýna (ve vzdálenosti cca 2,5 km) stál mlýn ryze německý a český mlynář se navíc, i přes sílící nátlak, nehodlal dodatečně přihlásit k německé národnosti.

Místní sedláci – většinou Němci – ať už z přesvědčení nebo ze strachu, co tomu řeknou ti druzí, k němu přestávali k semletí svého obilí chodit. A přes hranice z české strany nikoho nepouštěli. Ladislav Baudyš měl všechny známé a příbuzné na české straně a občas jim semlel to, co si přinesli na zádech oklikou přes les. To ale neušlo „všímavým“ místním, a tak při nenadálé razii gestapa byl dne 20. září 1941 mlynář zatčen. Mlýn byl zapečetěn, zásoby odvezeny, a mlynář po rychlém soudu eskortován do věznice. Nejdelší čas strávil v německém Ebrachu. Ze zajetí jej 14. dubna roku 1945 osvobozuje americká armáda. Přestože mlýnské zařízení utrpělo za dobu nečinnosti značnou újmu na svém technickém stavu, podařilo se brzy po válce mlýn znovu zprovoznit. Avšak rok 1948 a následné události na sebe nenechaly dlouho čekat. Mlýn se zastavil v krátké době podruhé, tentokrát ovšem na čas mnohem delší. Pro údajné zločiny proti socialismu – a zřejmě také kvůli mlynářovu osvobození Američany – byl mlýn dokonce zestátněn. Tehdejší představitelé moci projevili úpornou snahu veškeré zařízení zničit a sešrotovat. To se naštěstí, i díky značnému úsilí mlynářovy neteře, nepodařilo. Jelikož ani po změně v roce 1989 nedošlo na objektu k žádným úpravám, zůstal mlýn zachován v podobě z roku 1941, kdy došlo k jeho první nucené odstávce. Původní zařízení proto sestává především ze dřeva, železa, kůže a tkaniny.

Vývoj po roce 1989

Mlýn zachovaný v podobě z roku 1941 je nyní zpřístupněn jako mlynářské muzeum s ukázkami chodu veškerého strojního vybavení. Poháněný je Francisovou turbínou. Jako doplňkový provoz je zde dodnes občasně využívána chlebová pec z období první republiky.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Vacek
Prousa
Prouza
Pohl
Kimmer
Hofmann
Baudyš

Historie mlýna také obsahuje:

Držitelé mlýna v chronologickém sledu

1734 Josef Vacek

1787 Jan Vacek mladší

1806 Josef Prousa (Prouza)

-1845 Josef Pohi

1845- Jan Kimmer

-1917 Filip Hofmann

1917-1930 Ladislav Baudyš

Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Zobrazit více

Pověst
Zobrazit více

Vodník v Horním Dřevíči
Odedávna tam stával pěkný mlýn, kde před dávným časem žil vodník. Ten samé taškařice mlynáři prováděl. Nejčastěji mu zastavoval mlýnské kolo a pokaždé se ještě mlynáři vysmál. Nejraději to prováděl před posvícením, kdy bývávalo mletí nejvíce. Mlynář pomalu chudl a chudl. Nikdo u něj obilí mleti nechtěl. Nakonec se rozhodl, že bude muset mlýn prodat a odejít jinam. Když mu bylo nejhůře, zastavil se ve mlýně jednoho dne toulavý krajánek. Mlynář mu své trápení s vodníkem vyprávěl a tu mu krajánek slíbil, že vodníka ze mlýna navždy vystrnadí.

Po večeři si s mlynářem povídal o všem možném a najednou byla skoro půlnoc. Tu vyndal krajánek housle a šel do mlýnice. Tam začal překrásně na housle hráti. Zvědavý vodník se ukázal a tu krajánek zahrál samé písničky veselé, pěkně do skoku. Vodník ho chvíli poslouchal a pak to nevydržel a požádal ho, aby jej naučil taky tak housliti. Krajánek mu to ochotně slíbil, ale pod podmínkou, že si hastrman nechá narovnati své křivé prsty. S nimi by hráti na housle asi vůbec nemohl. A vyvrtal hned do zárubně dveří dva otvory a strčil tam vodníkovy ukazováčky a dobře je zaklínil. Vodník ničeho netušil a toužebně čekal, jak se bude učit hrát.

Ale krajánek si přinesl dlouhý bič a začal jím milého tatrmana tak bíti, až ho prosil ať přestane a nakonec slíbil, že se ve mlýně již ani neobjeví. Teprve pak jej krajánek pustil.

Mlynář, který mezitím slyšel nářek vodníkův, měl takovou radost z trestu, že dal krajánkovi svou dceru za manželku.

Dlouhá léta byl od vodníka klid. Jednoho dne odpoledne však šla mlynářka podél splavu na louku. Vtom uslyšela kohosi z vody volat: "Ešče šem še vám nepomštil." Mlynářka se ohlédla a viděla za sebou hroznou, vysokou postavu v zeleném kabátě a krvavě červenou vestou.

Strachem si zakryla oběma rukama tvář a utekla. Časem se mlynářce narodil syn, jenže celý obličej měl krvavě červený.

To byla vodníkova pomsta.

Skrýt

Mlýn je vyobrazen na:

Císařský povinný otisk (1824–43)

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

Architektura

Stav nemovitosti

dochován bez větších přestaveb

Stav nemovitosti k datu

05 2012

Dochováno

Typologie podle urbanistického prostředí

venkovský

Charakter mlýna podle síly vodního toku

mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)

Dispoziční typ mlýna

mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené

Stavební etapy

moderní 1920 – 1945

Dominantní stavební konstrukce

zděná

Podlažnost

vícepodlažní

Dispozice, slohové zařazení – popis

Cihlová patrová budova s nízkou sedlovou střechou. Na jihu obytná část s dvěnma pokoji a klenutou síní s velkou chlebovou pecí. Na severu třípodlažní mlýnice.
Areál vodního mlýna, chlévu s vepřínem, sklepu a náhonu s jezem z let 1919 - 22 s technologickým vybavením z let 1925-38. Velmi autenticky dochovaný mlýn s provozuschopným zařízením.
objekty 1919 - 1922, technologické vybavení 1925 - 1938
Vodní mlýn „Dřevíček“ se nachází na samotě na jižním (dolním) okraji části obce Horní Dřevíč, po pravé straně komunikace ve směru Stárkov - Hronov. Mlýnský náhon je veden z potoka Dřevíč (též zvaného Olšavka). Objekt mlýna vzhledem ke komunikaci i toku s podélnou orientací stojí na pozemku st. parcely č. 2. Kolmo na budovu mlýna navazuje hospodářské křídlo chlévu a vepřínu. Jižně od hospodářského křídla se nachází zděný sklípek. Voda na mlýn se přivádí mlýnským náhonem (uměle vytvořenou vodotečí) odbočujícím z potoka Dřevíče asi 255m severovýchodně od mlýna. Náhon je vybudován na pozemku parc. Součástí mlýna je i autenticky dochované provozní zařízení. Podrobněji viz evidenční listy jednotlivých objektů.
Velmi autenticky dochovaný mlýn s obydlím mlynáře a provozuschopným zařízením s výjimečným až unikátním provozním zařízením.
Soubor věcí vodního mlýna Dřevíček, sestávající z:
1. mlýn čp. 3 na st.p.ě. 2
2. chlév s vepřínem bez ěp./ěe. na st.p.ě. 1
3. budova sklepa bez čp./ěe. na st.p.ě. 3
4. vodní náhon na p.ě. 501
5. jez na p.ě. 500/3
6. technologické zařízení ve mlýně
Vodní mlýn „Dřevíček“ představuje velmi hodnotnou stavbu pro mletí obilí s bydlím mlynáře z 1. pol. 20. stol. včetně cesty vody na vodní motory (náhonu, zachyceném již na stabilním katastru k roku 1840) a dalším hospodářským zázemím - chlévy s vepřínem a sklep, situovanou tradičně stranou obce u vodního toku. Na prvním místě je třeba zmínit výbornou dochovanost a provozuschopnost technologického vybavení mladšího typu z let 1925 - 1938, tzv. uměleckého, vyráběného již průmyslově a umožňujícího důkladnější přípravu zrna před mletím a lepší třídění meliva, a to včetně jeho celistvosti. Vybavení zahrnuje stroje k předčištění a čištění obilí a jeho loupání, mletí, třídění moučných produktů, manipulaci s melivem a sjednocování kvality. Zároveň je třeba zdůraznit, že vedle jevů běžných, zde najdeme i jevy zcela výjimečné až unikátní. Např. vnitřní žlab ke spuštění s finálními produkty z manipulační podlahy, anebo pouze třípodlažní uspořádání mlýnice namísto pro umělecké mlýnu obvyklého čtyřpodlažního, neboť se zde do jedné podlahy sloučila podlaha mlecí a
manipulační. Moderní vodní motor zastupuje vodní turbína Francisova.
Jez je nedílnou součástí vodního díla a představuje masivní stěnu v kombinaci betonu a kamene vedoucí kolmo přes vodní tok zajišťující zvýšení vodní hladiny v místě, kde se k vodnímu toku napojuje náhon. Vzhledem ke skutečnosti, že technologické vybavení mlýnu je plně funkční, je zachování jezu pro jeho provoz nezbytné.
Areál vodního mlýna představuje velmi hodnotnou stavbu z počátku 20. stol. včetně cesty vody a dalším hospodářským zázemím. Dochovanost a provozuschopnost technologického vybavení je udivující a v některých případech (vnitřní žlab, uspořádání mlýnice apod.) výjimečná.
Jedná se o jednu z mála industriálních staveb dochovaných do současné doby v autentickém a provozuschopném stavu. Přestože vlastní mlýn prošel od doby svého vzniku v cca 1. pol. 18. století mnohými úpravami včetně technologického vybavení, od poslední úpravy datované do 1. pol. 20. století se zachoval v nezměněné podobě. Význam tohoto objektu je dále zdůrazněn tím, že technologické vybavení je stále provozuschopné. Dalším významným prvkem je i ta skutečnost, že objekt je zpřístupněn veřejnosti.
Mlýn (1)
Jedná se o zděnou patrovou budovu s půdní nadezdívkou na obdélném půdorysu ve vztahu ke komunikaci a vodnímu toku s podélnou orientací zastřešenou nízkou sedlovou střechou. Objekt má tradiční trojdílné půdorysné uspořádání. Jižní obytnou Část v přízemí tvoří dvoutraktová světnice a síň. Obě se stropy zaklenutými segmentovými klenbami do traverz. Ve světnici se nachází mohutná chlebová pec, jejíž vnější cihelné zdivo je ponecháno v režné podobě, je tektonicky členěná pilastry s hlavicemi a korunní římsou, nahoře je lůžko s ochrannou kovanou mříží, kování pece (dvířka apod.) dodala Strojírna a slévárna Josef Horák, Lomnice nad Popelkou, fungující v letech 1901-1950. Nad světnicí a síní jsou v patře umístěny obytné pokoje, plochostropé. V přízemí k obytné části přiléhá menší přístavek s koupelnou, jsou zde dochovány historické vodovodní baterie z 2. 'A 20. stol.
Mlýnskou část objektu tvoří mlýnice, prostor, v němž je osazeno mlýnské umělecké složení. Je třípodlažní, s trámovými stropy s prkennými záklopy, přístupná ze síně mlýnského objektu nebo samostatným vstupem z podélného průčelí mlýna, vedle vstupu do síně. K prvnímu podlaží mlýnice přiléhá ještě nevelká místnost (turbinový přístavek), oproti prvnímu podlaží mírně zapuštěná.
Krov je vaznicové soustavy se stojatými stolicemi, tesařské spoje jsou čepované. Krytinu tvoří na koso kladené eternitové šablony v marné červené barvě na prkenném bednění.
Výplně okenních a dveřních otvorů jsou z doby výstavby mlýna z 1. pol. 20. stol., okna obytné části jsou většinou dvojitá, dovnitř otevíravá (vídeňská) a provedená v tzv. „T“ členění s horním výklopným křídlem, nadále ještě děleným dvěma svislými pruhy, mají zdobně provedenou klapačku v podobě iónského tvarosloví. Okna v mlýnské části jsou pevná a členěná do mírně obdélných tabulek na způsob fabrických kovových oken, tato jsou v dřevěném materiálovém provedení a s vystředěnými ventilačními okénky. Klasická kovová fabrická okna s horními vyklápěčkami jsou ve chlévě s vepřínem. Vstupní dvojice dveří do mlýna (do síně a do mlýnice) je dvoukřídlá, rámové konstrukce s vpadlými výplněmi a nadsvětlíky.
Fasáda je tvrdá, břizolitová, v odstínech šedé barvy. Architektonicky ji lze zařadit někam mezi postsecesi a velmi vzdálený odraz modemy nebo meziválečného tradicionalismu. Svisle je v okenních osách členěna rastrem plastických pásů, v úrovni patra dekor s rostlinným motivem, horizontální linku pak tvoří kordónová římsa probíhající mezi patrem a půdní nadezdívkou. Okna jsou s profilovanými podokenními římsami, v půdní nadezdívce podokenní římsy jednodušší. Nad vstupem, nad římsou nápis „MLÝN DŘEVÍČEK“.
Chlév (2)
Chlév s vepřínem přiléhá kolmo k zadní části mlýna (mlýnici). Je přízemní, se sedlovou střechou, okna kovová fabrická členěná do obdélných tabulek s výklopným horním křídlem. Řešení fasády rámcově odpovídá fasádě na hlavním objektu, krytinou jsou eternitové na koso kladené šablony v červené barvě, s budovou mlýna je spojen průjezdem krytým dvoukřídlými posuvnými vraty zavěšenými na kovových kolejnicích, vrata jsou dělena do několika polí a mají zajímavý geometrický dekor tvořený kosočtverci a vodorovnými linkami.
Sklep (3)
Jednoduchá stavba obdélného půdorysu vzhledem k objektu mlýna se štítovou orientací. Přízemí vyzděné z kamenných hrubě opracovaných kvádrů je částečně zapuštěno do terénu a sklenuto valenou klenbou. Nad zaklenutým prostorem je cihelná nástavba se svislými štěrbinovými průduchy, ve štítové stěně žaluziové okno. Střecha je sedlová, krytá drážkovými taškami. Stavba je zčásti omítaná, zčásti pouze olíčená vápenným nátěrem.

Historické stavební prvky – exteriér

dveře
okno
epigrafické památky (nápisy, datování aj.)

Historické stavební prvky – interiér

krov
topeniště, kamna, pec
dveře

Technologické vybavení

Stav mlýnské technologie

existující umělecké složení

Stav mlýnské technologie – popis

seznam všech položek technologického zařízení mlýna:
Turbinový přístavek přiléhající k 1. podlaží mlýnice:
1. vodní Francisova turbina - vyrobena v ČKD Blansko, r. 1932, výkon 11 HP
2. elektromotor s přístrojovou deskou
3. transmise - kovové řemenice a ploché řemeny vedoucí do prvního podlaží a třetího podlaží
4. násypný koš
5. kapsové výtahy a spádové trubky - probíhají přes všechna podlaží
6. skluzavka na pytle - dřevěný žlab na spouštění pytlů s finálními produkty
1. podlaží mlýnice:
7. periodická loupačka - firma Kašpar Šternberk
8. jednopárová mlecí válcová stolice - žitná, firma Kolben Daněk
9. dvoupárová čtyřválcová mlecí stolice - pšeničná, firma Praga
2. podlaží mlýnice:
10. sací filtr
11. násypné koše - 2ks
12. tlakový filtr
13. aspiratér s ultratrierem a magnetem - firma Českomoravská Kolben Daněk
14. rovinný vysávač - složený ze dvou skříní, šrotové a vymílací, v každé je 12 rámečků se síty
3. podlaží mlýnice:
15. čtyřrámečková reforma
16. míchačka - firma Rapid Fantl Praha
17. expanzní koš
Mlýnskou část objektu tvoří mlýnice, prostor, v němž je osazeno mlýnské umělecké složení. Je třípodlažní, s trámovými stropy s prkennými záklopy, přístupná ze síně mlýnského objektu nebo samostatným vstupem z podélného průčelí mlýna, vedle vstupu do síně. K prvnímu podlaží mlýnice přiléhá ještě nevelká místnost (turbinový přístavek), oproti prvnímu podlaží mírně zapuštěná, s Francisovou turbinou vyrobenou v ČKD Blansko v roce 1932 o výkonu 11HP a elektromotorem s přístrojovou deskou. Přenos hnací síly od motoru ke strojům je zajištěn transmisemi pomocí kovových řemenic a plochých řemenů, dolní transmise (podkolí) v prvním podlaží mlýnice a horní (podstřeší) v podlaží třetím. V prvním podlaží mlýnice je umístěn násypný koš č. 1, do kterého sypala obsluha mlýna zrno, jeho přenášení, poté i meliva, je uskutečňováno kapsovými výtahy a spádovými trubkami, probíhajícími přes všechna podlaží mlýnice. V prvním podlaží se ještě nachází skluzavka na pytle - dřevěný žlab na spouštění pytlů s finálními produkty. Do druhého podlaží jsou
sloučeny podlahy mlecí a manipulační, ty bývají běžně samostatné. Jsou zde umístěny periodická loupačka od fy Kašpar Šternberk, zbavující již vyčištěné obilí (víz níže - aspiratér) od slupek a klíčků, stroje ke zpracování zrna - jednopárová mlecí válcová stolice Kolben Daněk (žitná) a dvoupárová čtyřválcová mlecí stolice Praga (pšeničná), dále sací filtr a dva násypné koše. Ve třetím, čistícím podlaží mlýnice (podstřeší), jsou situovány tlakový filtr, aspiratér s ultratrierem a magnetem od firmy Českomoravská Kolben Daněk - tzv. čistírna sloužící k prvotnímu vyčištění dodaného meliva od nežádoucích příměsí před dalším zpracováním, rovinný vysévač složený ze dvou skříní - šrotově a vymílací, v každé je 12 rámečků se síty od nejhrubších nahoře po nejjemnější dole, ve šrotové skříni se po prvním mletí třídila krupice, dunsty (jemné krupičky) a první mouka, ve vymílací se po dalších mlecích cyklech třídila již vlastní mouka od hrubé na hladkou, čtyřrámečková reforma sloužící na čištění krupic a dunstů podle velikosti a specifické hmotnosti, míchačka Rapid Fantl Praha umožňující míchat mouky různé jakosti získané během mletí aby výsledkem byla mouka homogenní, zásobník hotové mouky, expanzní koš a horní, podstřešní, transmise.

Technologické vybavení

VýrobceJos. Prokop a synové, Pardubice (a názvy firmy následující)

VýrobceFantl a spol., Praha Vysočany

VýrobceČKD – Českomoravská Kolben Daněk, Blansko

VýrobceKonečný, Třebíč

PopisGenerátor na střídavý proud

Stopy po neexistující mlýnské technologii

Obyčejné složení s jedním složením špicovacím [„Mahlmühle mit einem deutschen Mahlgange und einen Spitzgange“] dokládá Vodní kniha pro okres Broumov záznamem z roku 1880. Od počátku mlýna nejméně do 80. let 19. století, ale spíš až do roku 1919, kdy došlo na postavení nové třípodlažní mlýnice, zde tedy pracovalo tzv. obyčejné složení [„mit einem deutschen Mahlgange“] . Jeho jádro tvoří dva mlecí kameny – spodní je pevný ležák a horní pohyblivý běhoun. Mezi nimi dochází k rozemílání zrna. Tímto způsobem získaný šrot se vyséval pomocí mechanicky otřásaného plátěného rukávce zvaného mlynářský pytlík, osazeného v dřevěné skříni zvané moučnice. Na výskoku pytlíku se nacházelo tzv. žejbro, tedy mechanicky pohybované síto, které zajišťovalo třídění krupice. K semletí (pšeničné) mouky zpravidla nedocházelo jednorázově, ale proces se musel několikrát opakovat.
Doplňme, že zmíněné špicovací složení [„und einen Spitzgange“] se na první pohled značně podobá složení obyčejnému, které sloužilo pro vlastní mletí, avšak při špicování nedochází k mletí, ale pouze k urážení špiček a vousků, aby se zrno zbavilo částí, které mají vyšší obsah tuku, takže by způsobovaly žluknutím rychlejší znehodnocení mouky. Špicování se provádělo při značném lehčení, tedy oddálení obou kamenů na vzdálenost o trochu větší, než je délka zrna, a při poměrně velké rychlosti běhounu.
Zásadním zlomovým momentem ve vývoji mlýna se stalo osazení uměleckého složení. Došlo k němu nejpozději v roce 1919 při stavbě nové mlýnice, ale nemůžeme vyloučit, zda jednoduché umělecké složení neskrýval již roubený mlýn.
Tyto první tzv. umělecké mlýny, jejichž moderní strojní vybavení je buď celé, anebo alespoň z větší části vyráběné továrně, nastupují v Čechách od 40. let 19. století. [Štěpán – Křivanová 2000, s. 28.]
Souhrnně nás o podobě uměleckého složení ve mlýně čp. 3 v Horním Dřevíči, jak se zde vyvinulo do roku 1941, zpravuje až formulář s názvem Mlynářský rejstřík z 8. prosince 1945 pocházející z činnosti úřadu se stejnojmenným názvem.
Z čistírenské části formulář zmiňuje „aspirater s Ultratrierem a magnetem“ od firmy Českomoravská Kolben Daněk, „loupací stroj – periodický“ od firmy Kašpar Šternberk a aspiraci zajišťoval „filtr – 80 hadicový“ firmy Prokop Pardubice.
K mletí žita (na plocho) sloužila dvouválcová stolice Praga s válci o délce 600 mm a průměru 300 mm.
Mletí pšenice (na vysoko či na krupice) zajišťovala 1 šrotovací stolice Praga s jedním párem rýhovaných válců délky 600 mm a průměru 220 mm a 1 lušticí stolice Praga s jedním párem hladkých válců délky 600 mm a průměru 300 mm.
Melivo se vyselo (roztřídilo) pomocí jednoho dvouskříňového rovinného vysévače Praga a na jednoduché reformě Praga s rámečky šířky 45 cm se provádělo třídění a čištění krupice, která se poté luštila na mouku prostřednictvím již zmíněné válcové stolice s hladkými válci.
Míchání mlýnských produktů pro sjednocení jejich kvality zajišťoval „1 rychlomíchací stroj na mouku Rapid na 30 q mouky: Fantl Praha“.
Aspiraci zajišťoval „1 ssací filtr 2 hadicový, výrobek: Českomoravská Blansko“.
Hospodáři hodně vyžadovali šrotování. K tomu mlynář Ladislav Baudyš používal „1 francouzský kámen 38 coulů Ø“.

Je nutné zdůraznit, že k instalování jednotlivých uvedených strojů uměleckého složení ve zdejším mlýně nedošlo najednou, ale jde naopak o vývoj skládající se z několika etap. Po výstavbě třípodlažní mlýnice se zde – kromě čistírenské části – nacházelo velmi prosté umělecké složení obsahující „jednu stolici žitnou a sortýr a cylindr“, tedy válcovou stolici k mletí žita, předvysévač a hranolový vysévač. Tyto stroje plně postačovaly k mletí žita na mouku, ale vyspělé mletí pšenice na vysoko již téměř nebylo možné. O této prosté sestavě uměleckého složení v nové mlýnici se zmiňuje ve svých vzpomínkách i mlynář Ladislav Baudyš: „[…] a začátkem srpna počali sekerníci pod vedením mistrem Vintrem[!] robiti mlýnu nové vnitřnosti jak hodináři. Nejdřív započato bylo se stavbou cylindru a opravy sortýru a výtahů. Na místo postaven první stroj cylindr, sortýr a výtahy ku stolici, potom stolice a rezervát a naposled loupačka s příslušenstvím. […] Tudíž za 10 neděl byla špicovna s jednou stolicí válců v běhu.“
V květnu 1937 dodala firma Českomoravská Kolben-Daněk kombinovanou válcovou stolici, tedy s jedním párem válců rýhovaných k mletí a jedním párem válců hladkých k luštění krupice.
V březnu 1938 koupil mlynář L. Baudyš od firmy Leopold Kašpar ve Štemberku loupačku Rapid č. 1.

Dalším materiálem, který popisuje strojní vybavení, je již zmíněný formulář Popis strojního zařízení mlýna pro zápis do Mlynářského ústředí z 2. května 1946. Oproti předchozím údajům zde najdeme následující informace.
V čistírně se kromě již známé loupačky a koukolníku nacházel i „tarár, hranolový vysévač“ a celkem čistírna umožňovala „výkonnost za 24 hod. cca 100q“.
Oproti výše uvedeným informacím o výrobci jsou zde jak rovinný vysévač, tak i reforma připisován firmě Prokopa synové Pardubice.
V případě míchačky je její obsah uváděn pouze „cca 20 q“.
Bez zajímavosti není ani fakt, že v kolonce šrotovníky a mačkadla se nachází strohé: „nemá[!]“.

Dopisem ze 4. března 1948 požádal mlynář Ladislav Baudyš o přidělení „1 míchacího stroje na mouku z likvidovaného mlýna fy. Gaber Dolní Ve[r]neřovice čp. 45, okres Broumov“. Jednalo se o „o prodej zařízení z konfiskátu“. K tomu přiložil(?) potvrzení Místního národního výboru Horní Verneřovice ze dne 21.11.1947, který uvedl, že „nemá námitek proti odprodeji jednoho míchacího stroje na mouku z likvidovaného mlýna fy. Gaber, Dolní Verneřovice čp. 45 p. Ladislavu Baudyšovi, mlynáři v Horním Dřevíči, jelikož stroje velmi trpí a ztrácí na hodnotě.“ O 9 měsíců[!] později vyřídilo Ministerstvo výživy tuto žádost kladně.

Doplňkové a další provozy

Dochovaný

pekárna
výroba elektrické energie

Doplňkové a další provozy – popis

Cesta vody ke mlýnu

stavidlo
náhon
jalový žlab
odtokový kanál
lednice

Popis cesty vody ke mlýnu

Vodní náhon (4)
Vodní náhon odbočuje z potoka Dřevíče (též zvaného Olšavka) asi 255m severovýchodním směrem od mlýna. Hladinu vodního toku vzdouvá torzo jezu, koryto náhonu je zpočátku vyzděno pískovcovými kvádry, pak pokračuje jako přírodní, před mlýnem je betonové ústí se stavidlem a jalovým korytem, kterým odtéká voda nevyužitá k pohonu mlýnských zařízení.
Jez (5)
Jez představuje masivní stěnu v kombinaci betonu a kamene vedoucí kolmo přes vodní tok zajišťující zvýšení vodní hladiny v místě, kde se k vodnímu toku napojuje náhon.
Jedná se o autenticky zachovanou technickou památku dokládající uspořádání venkovských periodických mlýnů s uměleckým složením na zpracovávání žita i pšenice.
Přivedení vody ke mlýnu čp. 3 ve Horním Dřevíči v 1. polovině 19. století zachycuje mapa stabilního katastru z roku 1840. Vidíme na ni náhon [parc. č. 501], který odbočuje z potoka Dřevíče. Tento náhon překračuje nevelký most vyznačený na mapě žlutě, tedy vybudovaný ze spalných materiálů. V té době se mohlo jednat výhradně o most dřevěný, avšak musíme vzít v úvahu, že na březích se mohl opírat o zděné stěny. Nejednalo se tedy o stejný zděný most, jaký se nad náhonem klene nyní.
O podobě vodního kola nemáme konkrétní zmínky, ale vzhledem poměrně k malému množství vody v potoce je zcela jasné, že se od počátku mlýna muselo jednat o vodní kolo na vrchní vodu. Vodní kniha pro okres Broumov k roku 1880 už vodní kolo zmiňuje podrobněji. Uvádí, že se jedná o vodní kolo na vrchní vodu, které má v průměru 2,8 m [„oberschlächtige Wasserrad, 2.80 d.“].
Při přestavbě mlýnice v roce 1919 nechal mlynář postavit nové vodní kolo: „Zatímco sekerníci stavěli stroje, tak Cejnar s Kociánem dodělávali vodní kolo a předělávali paleční kolo.“
Ještě o pět desítek let mladší záznam ve statistickém materiálu Seznam a mapa vodních děl Republiky československé vytvořeném na základě hlášení mlynářů z roku 1930 stále uvádí „1 kolo na svrchní vodu“, množství vody v m3/vt.: „0,212“, spád vody v m: „2,8“ a normální výkon vodního díla v koňských silách: „4,85“. Jednalo se tedy o vodní kolo stejného typu a shodného průměru.
Mlynáři Ladislavu Baudyšovi výkon vodního kola nepostačoval, proto od roku 1930 začíná připravovat osazení vodní turbíny. K vlastnímu nahrazení vodního kola Francisovou turbínou „o největším průtočném množství Q = 310 l/sec., spád H = 3,4 m, počet obrátek n = 330 [otáček/sec.], maxim. výkon N = 11 Ks“ došlo v roce 1932. Jednalo se o značný pokrok, pokud vezmeme v úvahu, že výkon vodního motoru se tím víc jak zdvojnásobil.
Bohužel nemůžeme přidat podrobnější informace z Mlynářského ústředí (z prosince 1945), jelikož zde nacházíme jen stručný údaj o vodním motoru: „vodni franc. turbina“ a potvrzení jejího výkonu 11 koňských sil.
Dodejme ještě zmínku o jednom dokumentu, který působí v celé situaci zmateně. Je jím formulář Popis strojního zařízení mlýna pro zápis do Mlynářského ústředí, kde v položce Pohon mlynář Ladislav Baudyš uvádí: „turbina Franciss[!], ležatá Českomoravská-Kolben_Daněk rok výroby 1936“ o výkonu 5 koňských sil. Není jasné, proč uvádí jiné stáří turbíny a dokonce. Pro uvedení nižšího výkonu můžeme vysvětlení hledat ve skutečnosti, že v době 2. světové války mlýn 4 roky nepracoval a tehdy došlo mj. k poškození turbíny a snížení jejího výkonu. Mlynář L. Baudyš ve zmíněném formuláři píše: „Největší ztráty byly způsobeny na vodním díle, jež vyžadují většího nákladu, jednak jak vtokový náhon i výtokový byly dlouhým časem mimo provoz – bahnem zanešeny – kteréžto vyčištění není teď možné pro nedostatek dělnictva. Turbina, která táhla 3 stroje /složení/ ztratila na síle, takže dnes táhne 1 stolice[!] a slabě loupací stroj.“
V této době se ve mlýně nacházel již i pomocný motor, a to „elektrický motor 10 Ks“, což byl tehdy na malý venkovský mlýn značný výkon.

Vodní motory

Typturbína Francisova

StavDochovaný

Popisinstalována 1932, výkon 11 HP

Typturbína Francisova

StavDochovaný

Popisinstalována 1932, výkon 11 HP

Typvodní kolo na vrchní vodu

StavZaniklý

Popis1930: 1 kolo na svrchní vodu, hltnost 0,212 m3/s, spád 2,8 m, výkon 4,85 HP

Pomocné motory a generátory

Typsynchronní alternátor

StavDochovaný

VýrobceKonečný, Třebíč

Popis

Typsynchronní alternátor

StavDochovaný

VýrobceKonečný, Třebíč

Popis

Typelektrický motor

StavDochovaný

Popispořízen 1932 jako rezervní, výkon 11 HP

Historické technologické prvky

transmise, řemenice, převody

mlecí kámen

pískovcový kámen | Počet:

násypný koš

válcová stolice

Válcová stolice s 1 párem hladkých válců v dřevěné skříni

loupačka

průchodová

koukolník

válcový

aspiratér

vysévač rovinný

jednoskříňový

reforma

míchačka

šneková

výtahy a dopravníky

šnekový dopravník | Počet:

váha

elektrická rozvodná deska

pytlovací lávka

zásobník, násypka

Prameny

Literatura / Internet

AutorMinisterstvo financí

NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé

Rok vydání1932

Místo vydáníPraha

Další upřesněnísešit 08 (Jičín), s. 33

AutorMinisterstvo financí

NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé

Rok vydání1932

Místo vydáníPraha

Další upřesněnísešit 08 (Jičín), s. 33

AutorEva Koudelková - Aleš Fetters

NázevMetuje známá i neznámá

Rok vydání2020

Místo vydáníLiberec

Další upřesněnís. 122-123

AutorLukáš Beran

NázevBaudyšův mlýn

Další upřesněníIndustriální topografie

Odkazhttp://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V013001

Datum citace internetového zdroje03 2025

AutorMichal Bureš

NázevMenší objekty technické v severní části okresu Náchod

Rok vydání2012

Místo vydáníAš

Další upřesněníSborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů 2012, s. 30-31

AutorMichal Bureš

NázevMenší objekty technického charakteru v severní části okresu Náchod - vodní díla a vodárenské stavby

Rok vydání2012

Místo vydáníNáchod

Další upřesněníNáchodsko od minulosti k dnešku 7, s. 469-470

AutorNárodní památkový ústav - Památkový katalog

NázevVodní mlýn Dřevíček

Odkazhttps://www.pamatkovykatalog.cz/vodni-mlyn-drevicek-12861116

Datum citace internetového zdroje07 2025

Prameny

Místo uloženíNárodní archiv Praha

Název fonduMlynářské ústředí

Název archiválie

Evidenční jednotka358

Inventární číslo, signatura3728

Místo uloženíNárodní archiv Praha

Název fonduMlynářské ústředí

Název archiválie

Evidenční jednotka358

Inventární číslo, signatura3728

Místo uloženíStátní okresní archiv Náchod

Název fonduOkresní úřad Broumov

Název archiválieVodní kniha č. 1

Evidenční jednotka

Inventární číslo, signatura

Místo uloženíStátní okresní archiv Náchod

Název fonduOkresní úřad Broumov

Název archiválieVodní kniha č. 2

Evidenční jednotka

Inventární číslo, signatura

Místo uloženíStátní oblastní archiv Zámrsk

Název fonduVelkostatek Police nad Metují

Název archiváliekniha č. 271 (Mühlkaufsbuch; z let 1730-1814)

Evidenční jednotka

Inventární číslo, signatura

Ikonografie

Základní obrázky

Pohled na mlýn od východu., 2010, © Radim Urbánek

Historické mapy

Mlýn na císařskému otisku, 1840, © http://archivnimapy.cuzk.cz

Indikační skica, výřez, 1840, © ags.cuzk/archiv

Originální mapa stabilního katastru, výřez, 1877, © ags.cuzk/archiv

Historické fotografie a pohlednice

předchůdce nynějšího mlýna, nedatováno, © autor neznámý

Lednice v průběhu přestavby, 1919, © mlýn Dřevíček

Starý mlýn před zbouráním, 1917, © neznámý - archiv Dřevíček

Mlýn před přestavbou, 1910, © Čro Hradec Králové - archiv

Mlýn před přestavbou, 1910, © Lukáš Šída - sbírka

Mlýn po I. fázi přestavby, 1920, © mlýn Dřevíček

Mlýn po dokončené přestavbě, 1930, © mlýn Dřevíček

Mlýn po přestavbě, 1930, © mlýn Dřevíček

Pohled na mlýn, 1950, © mlýn Dřevíček

Mlynář Ladisalv Baudyš, 1925, © mlýn Dřevíček

Současné fotografie - exteriér

Pohled na mlýn, 04 2021, © Milan Hanč

Pohled na mlýn, 2012, © Michal Bureš

Pohled na mlýn, 05 2022, © Vladimír Doksanský

Pohled na mlýn od severu., 2010, © Radim Urbánek

Pohled na mlýn, 05 2022, © Vladimír Doksanský

Pohled na mlýn, 04 2021, © Milan Hanč

Pohled na mlýn, 2020, © Eva Koudelková - Aleš Fetters

pohled od severu na budovu mlýna, vpravo navazuje chlév, 06 2011, © Jan Tlučhoř

Pohled na mlýn, 06 2011, © Jan Tlučhoř

Pohled na mlýn, 02 2022, © Jana Házová

Pohled na mlýn, 02 2022, © Jiřina Šmídová

Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

Detail fasády, 05 2022, © Vladimír Doksanský

pohled od západu na budovu mlýna, vpravo navazuje chlév, 06 2011, © Jan Tlučhoř

pohled od jihu na budovu mlýna, vlevo v pozadí sklep, 06 2011, © Jan Tlučhoř

Současné fotografie - interiér

interiér mlýna, 2010, © mlyndrevicek.cz

Zařízení mlýna, 02 2022, © Jiřina Šmídová

mlýnice, 2016, © Jiřina Mužíková

Zařízení mlýna, 02 2022, © Jiřina Šmídová

mlýnice, 2016, © Jiřina Mužíková

Zařízení mlýna, 02 2022, © Jiřina Šmídová

Průčelí mlýna, 02 2022, © Jiřina Šmídová

Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

Chlebová pec, 02 2022, © Jiřina Šmídová, (Prvky na obrázku: topeniště, kamna, pec)

Zařízení mlýna, 02 2022, © Jiřina Šmídová

Současné fotografie - vodní dílo

Náhon, 04 2021, © Milan Hanč, (Prvky na obrázku: náhon)

Stavidlo u mlýna, 08 2022, © doxa, (Prvky na obrázku: náhon, stavidlo)

Současné fotografie - technologické vybavení

Pohled od patra mlýnice, 07 2025, © Turistický portál Královéhradeckého kraje, (Prvky na obrázku: výtahy a dopravníky, pytlovací lávka, zásobník, násypka)