Lišický, Červený mlýn

Červený, mlynáři na Červeném mlýně v Lišicích. Konec 17.stol. (MC)

Lišický mlýn prodala vrchnost 20. dubna 1741 Vavřinci Laurovi. Po něm zde hospodařil jeho syn Vavřinec (od roku 1747), pak zeť Vavřince mladšího Martin Fuxa a v 90. letech Martinův syn Krištof Fuxa. V roce 1789 je jako mlynář zapsán Jan Worel.

1838 Josef Fuchs

Hospodaření rodiny Fuxů/Fuchsů skončilo po více než půl století v roce 1853, když Josef Fuchs zemřel na souchotiny. Krátce na to zemřela i jeho žena při porodu mrtvých trojčat a na mlýně krátce hospodařila jejich starší dcera s manželem Josefem Červeným. Během 50. let žil na mlýně František Skrábek, v 60. letech ho měl propachtovaný Josef Šmerák.

V letech 1924-1925 prošel mlýn rekonstrukcí. V té době patřil Václavu Maškovi, lesnímu radovi ve výslužbě, který bydlel v Nepomuku. V roce 1932 byl vodní tok částečně zregulován a o rok později měla být obec elektrifikována. Zda byla elektřina zavedena i do mlýna není jisté - sjednaná firma nakonec práci vykonala jen v části obce.

1930 Václav Mašek

Z roku 1942 je v obecní kronice zápis o tom, že mlynář Viktor Valdeger mlel načerno a zásoboval obyvatele moukou, i když se tak vystavoval velkému riziku. O rok později byla za nesrovnalosti v mlecích výkazech potrestána majitelka mlýna, paní Doležalová, pokutou a odnětím svobody.
V roce 1960 byla v mlýně ustájena telata z JZD. V současnosti slouží k bydlení.
Během povodně v roce 2003 patřil mezi nejzasaženější stavby v obci.