Zajímavé byly osudy Bučkova mlýna a okolí v době okupace. Ve mlýně a přilehlých budovách byla ubytována "posádka" 4 mužů, kteří si na pahorku nad mlýnem postavili ze dřeva pozorovatelnu. Zřejmě jim sloužila ke sledování přeletu nepřátelských letadel.
Vypadala jako chata, do prvního patra se šlo po schodech. Nahoře byla z oken postavena jakási kupole, ve které v každou denní i noční hodinu seděl některý z vojáků a pozoroval oblohu. Díky těm oknům viděli vojáci celé nebe. Měli tam také nějaké přístroje. Občas nás děti nahoru brávali a my jsme se s nimi dívali nahoru. (pí Bučková)
Vojáci Wehrmachtu ubytovaní ve mlýně byli většinou starší Rakušané z Vídně a okolí. Nebyli nijak nadšení svou válečnou kariérou a svorně se těšili na konec války. Tři z nich jdou vidět na následujících fotografiích. Mezi vojáky byl i brněnský Němec jménem Mrázek. Z Brna za ním jezdila na návštěvy jeho žena s tehdy 4letým synem. Po válce přišel několikrát do mlýna v civilu a na základě dobrozdání od rodiny Bučkových mohl zůstat v Brně, kde jeho rodina bydlela na ulici Veveří.
Koncem války se situace ve mlýně radikálně změnila. Jedné březnové noci skupinka vojáků zapálila pozorovatelnu a urychleně odjela.
Jednou ráno jsme se probudili a oni byli pryč. Viděli jsme dým na kopci, vyběhli jsme tam a všechno bylo shořelé a rozbité. Zachránili jsme jen pár dřevěných desek, jinak vše shořelo. (pí. Bučková)
Do mlýna přijela skupina frontových vojáků, v klenutém sklepě pod mlýnicí měli štáb se spojaři. Na stropě sklepa jsou dodnes viditelné podivné obrazce soustředných a navzájem se protínajících kružnic vyškrabané do omítky. Těžko lze říci, zda měly nějaký význam nebo zda si jen některý z vojáků krátil dlouhou chvíli. Vojákům velel důstojník, který jako jediný měl koně, ostatní chodili pěšky.
V posledním dubnovém týdnu odešla i tato skupina vojáků a válka se definitivně chýlila ke konci. Obyvatelé mlýna ještě pozorovali probíhající letecké útoky, kdy ruská letadla nalétávala na postavení flaku u Malhostovic, Čebína a Kuřimi.
