Urbánkův, Ramachův, Pelebaumův mlýn

Urbánkův mlýn (Ramachův mlýn) č.p. 147
Dalším mlýnem, vzdáleným asi 1 km od Pachrova mlýna, je Urbánkův mlýn, dříve také Ramachův nebo lidově „mlýn pod kopcem“. Cesta vede po břehu říčky Rouchovanky, jeho náhon je již zasypán, ale na mapě 3. vojenského mapování je zakreslen.
Dle prvního dochovaného zápisu z gruntovní knihy z roku 1591 ve čtvrtek před dnem sv. Michala držení mlýna odkázal nebožtík Valentin mlynář (není uvedené příjmení) svému zeti Jakubu Buchalovi, synovi Jana Buchala. V roce 1595 ve středu v den sv. Michala podle smlouvy byl převeden mlýn se vším příslušenstvím od Jana Buchala na mlynáře Václava Oulehlu, který položil sumu 650 zlatých. Další záznam z gruntovnice byl uveden k roku 1603, v tomto záznamu byl mlýn nazván „svobodný“, není jasně uvedeno, zda šlo o Ramachův mlýn, ale z dalších převodů mlýnů vyplývá, že ano. V záznamu koupil za 680 zlatých Václav Svoboda mlynář „svobodný“ mlýn od Kateřiny manželky Jakuba mlynáře (není zde uvedeno příjmení, patrně šlo Jakuba Buchalu) se vším, co k němu od starodávna náleží. Dle dalšího písemného záznamu z roku 1637 byl dohodnut převod mlýna Dorotou, vdovou po zesnulém mlynáři Václavu Svobodovi a mlynářem Martinem Vodičkou, který zaplatil sumu 650 zlatých. K roku 1701 byl majitelem Jiří Královský z Vémyslic. Od něj koupil mlýn za 480 zlatých Josef Tkaný, za něj měl mlýn dvě složení. Od roku 1710 na mlýně hospodařili Ramachovi, Jan Ramach1(*1671 - †13. 2. 1728) jej koupil za 500 zlatých. Mlynář Jan Ramach měl za ženu Markitu (*1682 - †19. 7. 1712), která zemřela ve třiceti šesti letech. V roce 1746 mlýn podědili jeho synové Jan Ramach (*1705 - †1. 4. 1732) a Jiří Ramach (*1723 - †20. 5. 1758). V roce 1741, se dle záznamu z urbáře dozvídáme, že mlynář Ramach platil „do roboty“, jako půlláník 8 zlatých ročně. V roce 1750 byl na mlýně Jiří Réma, mlýn měl dvojí složení. Roku 1757 byl uváděn jako majitel mlýna Josef Tomek, který byl na mlýně společně se svojí ženou Annou (*1724 - †6. 12. 1762) a po něm v roce 1775 František Prinz s ženou Josefou (*1722 - †25. 6 1767). Od Prinze v roce 1779 koupil mlýn pojmenovaný Ramachův za 810 zlatých Simon Klement (*1734 - †7. 9. 1818). Podle záznamu z gruntovnice byl na mlýně Michael Klement, který mlýn dne 13. dubna roku 1820 prodal za 7350 zlatých mlynáři Janu Šnáblovi. Po Šnáblovi byl na mlýně od roku 1833 Matyáš Pelebaum (*1807 - †11. 5. 1852), který byl na mlýně společně se svoji ženou Annou (*1812 - †20. 9. 1896). Dle záznamu z matrik byl dalším mlynářem Ferdinand Pelebaum (*1846 - †10. 9. 1899), syn zemřelého Matyáše Pelebauma. Mathias Pelebaum byl na mlýně společně se svoji ženou Annou (*1812 - †20. 9. 1896), dcerou Marií Annou a mlynářským pomocníkem Jakubem, pacholkem Bartolomějem a dvěma děvečkami Rosalií a Annou. Když Mathias Pelebaum zemřel ve svých padesáti třech letech na souchotiny, tak na mlýně zůstala vdova Anna. Na mapě z r. 1876 je uveden již pod názvem Pelebaumův mlýn (někdy též Polebaumův). V matričních záznamech je uvedeno, že na mlýně byl jako mlynářský pomocník František Texl (*1854 - †6. 9. 1884), který se utopil v náhonu následkem padoucnice. Od r. 1903 zde byl mlynářem Karel Pirochta (*4. 11. 1869 - †1944), který byl mladším bratrem Josefa Pirochty, mlynáře na Šabatově mlýně. Karel Pirochta byl na mlýně spolu se svoji ženou Marii (*1881 - †19. 1. 1949) a dvěma dcerami Annou (*14. 5. 1913 - †20. 6. 1992) a Marií. V roce 1938 se přiženil poslední mlynář František Urbánek ze Šemíkovic (*1920 - †5. 9. 1986), který si vzal za manželku Annu, dceru Karla Pirochty. Dnes je mlýn v majetku rodiny Hruškovy. Marie, mladší dcera mlynáře Urbánka, si vzala pana Josefa Hrušku z Majetína u Olomouce.
Při nástupu komunistického režimu bylo zničeno vodní kolo, které bylo poháněno vrchní vodou. Náhon, který byl dlouhý zhruba 500 m, byl vyhozen do povětří a zasypán. Ve sklepě je zachován pohon, hrubá kuželová kola s převodem do rychlého pohonu. Celý mechanizmus je z kovu včetně palečnicového kola. Mlýn neměl turbinu. Na mlýně byl nainstalován motor Gerhard Adam továrna motorů, Oskava-Bedřichov4. Motor sloužil nejdříve jako náhradní, později primární pohon mlýna. S příchodem elektrifikace byl odstaven. Stropem procházely řemeny ženoucí mlecí stolice o patro výše. Stolice se v mlýně zachovaly tři, čtvrtá moderní, instalovaná po 2. sv. válce, byla po zabrání JZD demontována a odvezena. Náhradním zdrojem pro pohon byl naftový motor „Slavia.“ Na mletí měl mlýnské válcové stolice. Při mlýně bývala i pila „jednuška“5, která stávala v samostatné budově a měla také samostatný pohon. Dne 23. července 19526 byl Urbánkův mlýn i s pilou dle tzv. „oznámení přidělení rajonu k námezdnímu šrotování“ zabaven, část objektu mlýna i hospodářské budovy využívalo JZD a šrotovalo se jen pro obec, zodpovědným vedoucím byl pověřen František Urbánek. Výměr znárodnění ze dne 1. ledna 19537 byl následující: Parcela číslo 199 s pilou, parcela číslo 200 s mlýnem a ostatními budovami, parcela číslo 201 se stodolou, parcela číslo 112, 113 a 800/4 jako zahrady a parcely 800/1 jako role. V roce 1954 dne 9. prosince došlo ke vrácení objektu vlastníkům, potvrzení této dohody proběhlo dne 21. ledna 19558. Dne 1. července 1959 se výše uvedené znárodněné budovy a zahrady začleňují do Jednotného zemědělského družstva Rouchovany. Roku 1961 dne 1. dubna9 byl majetek rodiny Urbánků opět znárodněn a na žádost pana Urbánka byla dne 29. prosince 196710 navrácena obytná budova. Ve mlýně zůstaly zachovány mlýnské stroje a celá budova mlýna i další stavení jsou bezvadně opraveny, část hlavní budovy je obydlena.

Bc. Nikola Hrubešová
Historie rouchovanských mlýnů na pozadí dějinných souvislostí.
Osudy mlynářských rodin na nich usazených.