V roce 1921 Anton Libochowitz pozval několik odborníků ze slavného nožířského střediska v Solingenu, aby zde zavedli výrobu, tehdy jedinou v Československu. Z původních 10. dělníků se výroba rozrostla na závod s 350 zaměstnanci, tento však již byl umístěn v areálu bývalého mlýna v Robči, před 2. sv. válkou továrna Sandrik, po znárodnění závod továrny Mikov.
V roce 1929 Franz Melzer projevil zájem zřídit ve městě parní a vanové lázně, protože Město mělo plán zřídit lázně již dlouho, jeho úmysl podpořilo a domluvilo se s bratry Libochowitzovými, kteří měli v té době již snad nefungující závod na výrobu kvasnic sousedící s Malým mlýnem, pronajatý až do roku 1931.
Po demolici některých objektů v areálu v těsné blízskosti bývalého mlýna zde byl vystavěn nový objekt lázní. 30. 5. 1930 bylo vydáno povolení k užívání Městských lázní.
V roce 1930 jsou uvedeni jako majitelé výrobny ocel. nástrojů bratři Libochowicové. Na fotografii z roku 1930 je vedle nové budovy lázní vidět roh budovy Malého mlýna, k demolici tedy došlo až v později. Městské lázně využily ke svému provozu vysoký komín s kotelnou, kterou zřejmě původně využívala manufaktura na výrobu kvasnic v areálu v sousedství Malého mlýna. Kotelna a Městské lázně byly zbořeny v roce 1986, vysoký komín náležející ke kotelně byl zbořen jako poslední.